16. den: Ukrytá potrava a inteligence goril

Gorily se vřítily do pavilonu a začal kolotoč. Richard se snažil obsáhnout co největší prostor a zaháněl obě samice, takže mu prakticky nezbýval čas cokoliv sežrat. Samice věděly, že vedle něj nemají tolik šancí a že platí jednoznačně: co je doma, to se počítá. A tak se v poskocích a úhybných manévrech před Richardem cpaly plnými hrstmi. Byla to komická podívaná.

Možná vás napadne: Proč tedy nedáme gorilám potravu jen tak, jednoduše na talíř. Protože by ji hned spořádaly a pak by se nudily. V přírodě totiž tráví den převážně hledáním a příjmem potravy, zatímco v zoo ji dostávají bez námahy. Pokusy s ukrytou potravou jsou klasickým příkladem behavioral enrichment - tedy zpestřování života a prostředí divokých zvířat v chovu. Tím, že jim klademe do cesty určité překážky, jim připravujeme zábavu, smysluplné využití dne a podněcujeme vývoj inteligence.

O tomto a podobných pokusech jsme si povídali s primatoložkou Mgr. Marinou Vančatovou.

Máte bohaté zkušenosti s primáty i etologickými pokusy nejrůznějšího ražení. Na lidoopech včetně goril byla v historii provedena řada nejrůznějších pokusů s cílem sledovat jejich projevy inteligence. Jaké pokusy jste prováděla vy osobně? Lidoopům se věnuji skoro třicet let. Za tu dobu jsme se účastnila nejrůznějších výzkumů. Pozorovala jsem chování goril, šimpanzů, orangutanů a mnoha dalších primátů v různých evropských i jiných zoologických zahradách, kde jsou lidoopi chováni ve velkých skupinách kolem dvaceti jedinců s velkým počtem mláďat, v obohaceném prostředí. Sledovali jsme různé projevy jejich chování, studovali jsme jejich schopnosti užívat nástroje, studovali jsme formování sociálních vztahů ve skupině. Zkoumali jsme vývoj mláďat, jak se formuje jejich chování, jak rostou a mění se od narození až do doby dospělosti.

V našem případě jsme ukryli potravu, ovšem gorily zřejmě všechna místa znaly, takže jim nalezení nečinilo problémy a věnovaly se spíš co nejrychlejšímu schraňování těch dobrot. Mají vůbec tyto pokusy nějaký smysl? Proč se třeba v zoo opakují? Můžeme to nazvat pokusem, ale zároveň to patří do běžné praxe v moderních zoologických zahradách. Dřív se normálně potrava vysypala na jedno místo. Pak přišel samec, uzurpoval celou hromádku a snědl větší část předložené potravy nebo alespoň ty nejlepší kousky. Ostatní zvířata ne že by trpěla hlady, ale i to, že se k té potravě nemohla hned dostat, je stresovalo. Proto v současných moderních zoologických zahradách se provádí tzv. obohacení prostředí. Potrava je rozmístěna před tím, než se vypustí zvířata třeba po delším odpočinku. Potrava se rozmísťuje v různých částech výběhu - ve výškách - to znamená na různých platformách, které jsou zde vybudovány ve voliérách, na stromech, nebo se naopak schovává mezi listí, v trávě. Primáti mají hodně času na to, aby potravu našli a snědli. Potravní chování má zvlášť velký význam u goril, je to jeden z hlavních typů chování v přírodě. Gorilí potrava je málo kalorická, a proto potřebují hodně času, aby ji snědly a aby ji především strávily.

Co s volným časem? Jak se vůbec gorily dozvědí, že mají hledat ukrytou potravu? Oni ji snad cítí? Vůně myslím hraje podružnou roli. Většinou se krmí v určitou denní dobu, takže gorily již vědí, že třeba kolem deváté hodiny potravu dostanou. V aktivitě je tedy motivuje hlad, ale zároveň vědí, že v tu dobu mohou něco najít. Hledání je jim ovšem vrozené, vždyť se tomu věnují v přírodě prakticky celý den.

Jak si gorily krátí dlouhý čas v zoo? Kromě toho, že hledají tu potravu? To záleží na tom, jak jsou kreativní jejich ošetřovatelé nebo zoologové, kteří řídí chov goril. Pokud jsou ve skupinách mláďata, tak ta se zabaví mezi sebou, nebo si hrají s rodiči, hrají si s ostatními zvířaty ve skupině. Hra je zvláště u lidoopů důležitá složka chování. Ale zábavu si najdou i dospělá zvířata. Někdy je zaujmou návštěvníci, reagují na ně leckdy i dost agresivně, snaží se s lidmi komunikovat. V těch zoo kde není sklo pochopitelně žebrají o pamlsky, u toho vydrží hodně dlouho.

Myslíte si, že by podobný pokus s uschováním potravy řešily gorily jinak, kdyby ho neznaly předem? Určitě. Rozhodně by jim to trvalo mnohem déle, protože by odhalovaly postupně stále nové a nové úkryty. Ale protože jsou inteligentní, během několika opakování si dokonale zapamatují prostor, ve kterém žijí. Pro ošetřovatele je velmi těžké je něčím překvapit.

Gorila je inteligentní lidoop, ale za ještě chytřejšího považujeme šimpanze. I u nich se podobné pokusy jistě dělaly. S jakým výsledkem? Nemůžeme tak jednoduše říct, že jeden je chytřejší a druhý hloupější. Každý je přizpůsobený jinému způsobu života. Šimpanzi jsou menší, používají více kalorickou potravu, mají více času na hry, na sociální kontakty. Tím je ovlivněno jejich chování. Každý je "chytrý" v tom prostředí, které je mu přirozené. Samozřejmě pokusy s nástrojovou činností se provádějí na všech druzích lidoopů a pokusy s obohacením prostředí na všech druzích primátů. Abych byla přesná, nejen primátů, ale všech zvířat, která jsou chována buď v zoologických zahradách nebo laboratořích. Vždy to totiž zlepší jejich psychickou pohodu i zdravotní stav.

Je možné těmito pokusy nějak měřit nebo porovnávat inteligenci jednotlivých druhů zvířat? Vy se tomu trošku bráníte. Já se tomu bráním, protože testy, které známe a používáme, jsou vypracované ke zkoumání lidí určité věkové skupiny. Jednak existují testy pro děti, jednak pro dospívající a jednak pro dospělé. Takže u lidoopů můžeme porovnávat konkrétní projevy chování nebo řešení určitých problémů třeba s tím, co dokáže třeba malé dítě. Pokud je tříleté dítě schopné vyřešit problém stejně jako šimpanz, můžeme říct, že v tomto jediném úkolu je šimpanz stejně "chytrý" jako testované dítě. Ale nikdy nemůžeme porovnávat, kdo má větší nebo menší IQ, protože lidoopi mají svůj vnitřní mír, svůj vnitřní svět a my ho můžeme pouze interpretovat na základě jejich vnějších projevů, všechno ostatní je spekulace.

Co může lidoopa nejvíce rozzuřit? Samozřejmě záleží na druhu, na projevech mezidruhové komunikace, projevech vnitřní komunikace. Rozzuří je především útok na ně či na rodinu. Jakýkoliv útok predátora včetně člověka. Bez rozpaků vždy brání svá mláďata, a to celá skupina. Agrese v takovém případě bývá obrovská.

Jsou lidoopi žárliví? Nedá se říct, že jsou žárliví, to je čistě lidský pojem. Když jim budeme připisovat kvality lidské povahy, tak se budeme opět pohybovat v pásmu čiré spekulace. Ale samozřejmě jednotliví lidoopi stále bojují za určité postavení ve skupině, protože to přináší určité výhody, znamená to větší podporu třeba od vysoce postavených jedinců, snazší a rychlejší přístup k potravě.

Ještě než se rozloučíme, prozraďte nám vaše plány na příští rok. Chystám práci o primátech, ale doufám, že v létě zamířím do Ugandy studovat šimpanze.

Děkujeme a přejeme hodně úspěchů.