Před čtvrtstoletím byl zavražděn egyptský prezident Anvar Sadat
Dnes uplynulo celé čtvrtstoletí od chvíle, kdy na následky atentátu spáchaného islámskými extremisty zahynul Anvar Sadat, tehdejší egyptský prezident. Mnozí z nás si ještě pamatují záběry na tribunu s představiteli nejvyšší egyptské politické garnitury a kolem projíždějící kolonu vojenských vozidel. Stačilo několik granátů a dávek z automatických zbraní a nejen prezident, ale i množství dalších účastníků přehlídky leželo v krvi.
Anvar Sadat se narodil těsně po skončení I. světové války v chudé rodině feláhů egyptsko-súdánského původu. Vystudoval vojenskou akademii a r. 1938 byl vyřazen jako poručík. Za druhé světové války sympatizoval spíše s mocnostmi Osy, tedy s Itálií a Německem. Jejich koloniální zájmy v severní Africe totiž nebyly tak zřejmé a konec konců právě s Brity měli Egypťané nepěkné zkušenosti. Není tedy divu, že se Sadat připojil ke Svobodným důstojníkům, kteří svrhli egyptskou monarchii. Když se nakonec v poněkud chaotických poměrech zmocnil vlády Gamál Násir, Anvar Sadat se stal jeho nejbližším spolupracovníkem. V r. 1957 byl zvolen předsedou Národního svazu a o 4 roky později předsedou Národního shromáždění, kterým byl až do r. 1969, kdy se podruhé ujal funkce viceprezidenta po boku Násira.
Abdal Gamál Násir zemřel uprostřed jednání o mírovém ukončení egyptsko-izraelského konfliktu na srdeční záchvat. Anvar Sadat byl zvolen o 16 dní později jako jeho nástupce a hned od počátku dával jasně najevo touhu ukončit tuto válku definitivně, nikoliv jen dosáhnout příměří. Opustil proto Násirovu linii socialistické orientace Egypta a zbavil se všech 13.000 sovětských poradců. Ekonomicky i politicky se orientoval na spolupráci se Spojenými státy a vyhlásil program hospodářské liberalizace. Jedním z prvních kroků bylo vytvoření konfederace s Lybií, Súdánem a posléze i Sýrií. Na Izrael zpočátku působil jen diplomaticky, ale v r. 1973 se rozhodl pro řešení silové. V říjnové válce roku 1973 zaútočila vojska Egypta spolu se syrskými vojáky o svátku Jom Kippur na izraelské pozice. Díky momentu překvapení se podařilo poprvé v dějinách vzájemných konfliktů způsobit židovskému státu vážné vojenské potíže. Po nerozhodné tankové bitvě na Sinajském poloostrově však překročili Izraelci Suezský průplav a prorazili syrské linie na Golanských výšinách. Poté velmoci další izraelský postup zastavily, ale zisk Golanských výšin Izraeli ponechaly. Organizace arabských zemí vyvážejících ropu způsobila na sklonku r. 1973 první ropný šok, jenž si vynutil jednání.
Jako vyjednávač se objevil americký prezident Carter a tehdy podnikl Anvar Sadat na svoji dobu odvážný a nečekaný krok. R. 1977 zahájil návštěvou Izraele mírový proces, jenž o rok později vyvrcholil v campdavidských smlouvách. Sadatova politika byla pro Egypt prospěšná, ale vedla k izolaci země v arabském světě, k jeho vyloučení z Ligy arabských států a k aktivizaci vnitřní opozice. Nobelova cena míru, kterou Sadat obdržel r. 1978 spolu s izraelským prezidentem Menachenem Beginem, byla jen slabou náplastí na ztrátu egyptské prestiže. A právě to těžce nesli nacionálně naladění důstojníci. Během vojenské přehlídky na počest osmého výročí války Jom Kippur vyskočilo z džípů několik důstojníků, kteří zasypali čestnou tribunu granáty a střelami z automatických zbraní. Prezident Sadat byl těžce zraněn a zemřel o několik hodin později. Proces usmíření na Blízkém východě je nyní vzdálen svého konce více, než před 25 lety. Oběť Sadatova života byla patrně marná.
