Ecce Homo - sir John Franklin

11. červen 2007
Ecce homo

Před 160 lety zemřel při přezimování na severním cípu ostrova krále Viléma anglický námořní důstojník a polární badatel sir John Franklin. Zprávu o tom získala britská Admiralita až o dvanáct roků později, když jedna z pátracích výprav kapitána McClintocka, kterou najala zoufalá lady Jane Franklinová, objevila kamennou mohylu s plechovkou obsahující zprávu o osudech výpravy do dubna 1848. Přesto nám podrobnosti zániku velkolepé expedice zůstávají dodnes utajeny.

John Franklin se narodil v dubnu 1786 ve Spilsby a už ve 4 letech vstoupil do řad válečného námořnictva. R. 1801 se zúčastnil bitvy u Kodaně, r. 1803 absolvoval s Flindersem výzkumnou plavbu k Austrálii a r. 1805 sloužil na bitevní lodi Bellerophon v bitvě u Trafalgaru.

Logo

V r. 1818 velel lodi Trent při Buchanově arktické výpravě a o rok později byl admiralitou pověřen vedením expedice, která měla za úkol po souši prozkoumat kanadské arktické pobřeží. Výprava byla úspěšná, ale při zpáteční cestě podél Hoodovy řeky v tundře bez zvěře málem skončila tragicky. Polovina účastníků nepřežila chudou stravu složenou převážně z lišejníku, ale Franklin dorazil se zbytkem do Fort Providence.

V r. 1825 byl vyslán na další expedici do Severní Kanady, kde měl prozkoumat pobřeží až k Beringovu průlivu. Franklin tehdy objevil ostrovy Parryovy, Kendallův, Pellyův a další, vrátil se k Velkému Medvědímu jezeru, kde přezimoval a po návratu do Anglie obdržel šlechtický titul.

V dalším období velel na lodích v Středozemním moři, v letech 1835-43 byl guvernérem Tasmánie a zasloužil se o zeměpisný průzkum ostrova. Až r. 1845 byl přes svůj pokročilý věk pověřen velením nad prestižní vládní výpravou, která měla za úkol rozřešit problém Severozápadního průjezdu.

Trojstěžníky Erebus a Terror se 128 dobře vycvičenými muži a velkou zásobou potravin vypluly 19. května 1845 z ústí Temže. Všichni byli plni optimismu, lodě byly vybaveny vším dosažitelným komfortem, disponovaly doplňkovým parním pohonem a dokonce jakýmsi ústředním vytápěním, které teplo z kotlů vedlo do prostorů posádky.

Naposled byla výprava spatřena 26. července anglickou velrybářskou lodí v Melvillově zálivu. Protože měli cestovatelé zásoby na tři roky, začaly starosti o osud výpravy až v r. 1848. Postupně bylo podniknuto více než 20 záchranných výprav a vláda vypsala odměnu 20 tisíc liber pro ty, kteří výpravě poskytnou pomoc a 10 tisíc za přinesení zprávy o jejím osudu.

Když bylo jasné, že účastníci expedice zahynuli, britská admiralita je r. 1854 formálně vyškrtla ze svého stavu jako padlé ve službě vlasti. Lady Jane Franklinová však za poslední peníze vypravila ještě r. 1857 expedici zkušeného kapitána McClintocka, který o dva roky později nalezl na ostrově krále Viléma množství pozůstatků a předmětů z Franklinovy výpravy a také zmíněnou písemnou zprávu. Podle ní rekonstruoval osud výpravy.

Poprvé přezimovala na Beecheyho ostrově a pak dospěla k severnímu cípu ostrova krále Viléma. Tady výprava 1846-47 přezimovala podruhé a zde také Franklin zemřel. Po třetím přezimování na stejném místě zbytek výpravy zanechal lodě v ledu a 104 mužů se vydalo pěšky k pevnině. Nikdo nepřežil, zabil je hlad, zima a patrně i olovo ze špatných konzerv.

Zánik Franklinovy výpravy však zůstává dodnes neobjasněn. Svou zkázou paradoxně přispěla k poznání dalekého severu víc, než kdokoliv jiný. Přes 30 pátracích expedic přineslo o Arktidě řadu nových poznatků. Ale za jakou cenu...

autor: Libor Vykoupil
Spustit audio