Petr Fischer

Když na stadionu v Paříži kroužek vybraných sportovců symbolicky sfoukával olympijský oheň, rozběhly se okamžitě úvahy, jaká že olympiáda to pro Česko byla.

Vlastenec. Slovo, které jsme donedávna znali jen z hodin dějepisu a obrozenecké literatury 19. století, se v posledních letech stalo hrdou politickou nálepkou. 

Je to pár let, co si západní svět našel svůj nový „Velký příběh“, který se paradoxně rozpadá do milionů, ba miliard příběhů malých. Hledání identit.

Maďarský premiér Viktor Orbán už dlouhé roky hraje s Evropskou unií zvláštní hru. Zpěčuje se, aby mohl vítězoslavně ustoupit.

Andrej Babiš je neofil, milovník všeho nového, otrok módy. Tedy alespoň v politice. Tam se chápe vždy toho, co momentálně letí a co nabízí nejlepší zhodnocení.

Evropská fotbalová fiesta je teprve v polovině, až nyní jde opravdu do tuhého a začíná vyřazovací boj nejlepších. Je tedy brzy na hodnocení sportovních úspěchů a propadáků.

Petici žádající změny v Národní galerii, Akademii výtvarných umění a v organizaci Ceny Jindřicha Chalupeckého se podařilo něco, co nebývá často k vidění.

Volby do Evropského parlamentu nebyly referendem o vládě. Kdyby tomu tak bylo, bylo by podivné, proč Fialově kabinetu věří jen necelá pětina obyvatel.

Zabití devětadvacetiletého policisty, kterého smrtelně zranily rány nožem mladého afghánského přistěhovalce, spustilo v Německu antimigrantské vášně.

K práci politického komentátora patří i to, vidět věci, na něž by se nikdy nedíval. Jedním z příkladů „oběti v zájmu veřejnosti“ jsou předvolební spoty politických stran.