Petr Fischer

Andrej Babiš je neofil, milovník všeho nového, otrok módy. Tedy alespoň v politice. Tam se chápe vždy toho, co momentálně letí a co nabízí nejlepší zhodnocení.

Evropská fotbalová fiesta je teprve v polovině, až nyní jde opravdu do tuhého a začíná vyřazovací boj nejlepších. Je tedy brzy na hodnocení sportovních úspěchů a propadáků.

Petici žádající změny v Národní galerii, Akademii výtvarných umění a v organizaci Ceny Jindřicha Chalupeckého se podařilo něco, co nebývá často k vidění.

Volby do Evropského parlamentu nebyly referendem o vládě. Kdyby tomu tak bylo, bylo by podivné, proč Fialově kabinetu věří jen necelá pětina obyvatel.

Zabití devětadvacetiletého policisty, kterého smrtelně zranily rány nožem mladého afghánského přistěhovalce, spustilo v Německu antimigrantské vášně.

K práci politického komentátora patří i to, vidět věci, na něž by se nikdy nedíval. Jedním z příkladů „oběti v zájmu veřejnosti“ jsou předvolební spoty politických stran.

Každý rok stejné: přijímací zkoušky na střední školy a víceletá gymnázia vybudí rodičovskou aktivitu, která vyvrcholí kritikou ministerstva školství a společnosti CERMAT,

Zdá se, že napadání politiků se v Německu stává běžnou metodou politického boje. Poslední případ útoku na exprimátorku Berlína Franzisku Giffeyovou je z jiného soudku.

Pár palestinských vlaječek vyvěšených na pražské UMPRUM „na podporu civilního obyvatelstva v Gaze“ se v nesouhlasných reakcích stává podporou palestinského terorismu.

Skandály někdy posouvají společnost více než systematická práce. Skandál přitahuje pozornost, vtahuje do dění a z okrajového problému se stává veřejná záležitost.