Péče o židovské památky od roku 1989
Po tragédii šoa a panství komunistického režimu zůstaly židovské památky na území dnešní České republiky v převážně havarijním stavu. Změnu přinesl až listopad 1989. Co se od té doby na poli péče o židovské památky udělalo, jaké projekty byly úspěšně zakončeny, to je námětem výstavy v pražské Jubilejní synagoze v Jeruzalémské ulici. Autorku výstavy Mgr. Blanku Rozkošnou jsme při této příležitosti požádali o krátký rozhovor.
Výstava je věnována rekonstrukcím židovských památek po roce 1989. Kolik takových památek vlastně v České republice je a jakého jsou typu?
Blanka Rozkošná: „Jedná se buďto o synagogy, v menší míře se jedná o židovské školy a rabínské domy a nejvíce ze všeho je židovských hřbitovů včetně márnic a obřadních síní. Co se týká synagog, tak celkově je dochováno na 200 synagog v Čechách a na Moravě a na 380 synagog v Čechách a na Moravě s tím, že Židovská obec v Praze jich vlastní 170, co se týká hřbitovů a na 30 synagog.“
Před druhou světovou válkou samozřejmě těch židovských památek bylo daleko víc, částečně byly zničeny za okupace. V jakém stavu ale byly po více než čtyřiceti letech komunistického režimu a co o tom říká výstava?
Blanka Rozkošná: „Výstava se právě týká rekonstrukcí památek po době socialismu, protože za socialismu, což se moc neví, bylo zničeno více památek než v době německé okupace a navíc v dobách socialismu nebyla možná jakákoliv systematická péče o památky a památkám se věnuje péče až po roce 1989.“
Já si myslím, že asi každý čeká, že té péči o židovské památky po tom listopadu 89 se věnovaly především židovské organizace. Nicméně našly spolupracovníky v městských a státních orgánech, nebo to opravdu všechno bylo jenom na židovských komunitách?
Blanka Rozkošná: „Co se týká organizace oprav památek, tak je to čistě na židovských komunitách, ale samozřejmě bez spolupráce se státními úřady by to vůbec nebylo možné. A v této chvíli bych chtěla poděkovat zejména Ministerstvu kultury a zástupcům všech měst, na jejichž katastrech se židovské památky nalézají, kteří poskytují dotace na opravy, bez nichž by současný dobrý stav památek v řadě případů nebyl vůbec možný.“
Ta výstava zachycuje kolik projektů?
Blanka Rozkošná: „Samotná výstava zachycuje 64 projektů. Vzhledem k omezenému množství prostorů na ženské galerii Jeruzalémské synagogy je tam na panelech představeno pouze 18 lokalit a zbytek je v počítačích, kde budou návštěvníci mít možnost listovat fotogalerií a texty.“
Podle Vašeho soudu, který z těch projektů se Vám zvlášť líbí, který Vás zvláště zaujal?
Blanka Rozkošná: „Myslím si, že jmenovat jeden jediný není vůbec možné, protože jich je více, problematika je specifická. Samozřejmě velice zajímavá je Mladá Boleslav, kde je nesmírně cenný židovský hřbitov s náhrobky od dob renesance, které se složitě restaurují z pojizerského pískovce. Velice zajímavý je samozřejmě Jičín včetně problematiky synagogy a její rekonstrukce, velice zajímavý byl Pacov, kde byly hroby ve vrstvách a kde se restaurovaly náhrobky. Určitě bych mohla jmenovat i další.“
Příprava výstavy – to bylo jistě velice náročné. Na jaký další projekt se nyní chystáte? Na co se těšíte?
Blanka Rozkošná: „Těším se otevření nové stálé expozice v Jindřichově Hradci a na další výstavu, která se bude týkat zničených židovských památek severních Čech.“
