Opuncie v Austrálii

Květ opuncie
Květ opuncie
Opět se budeme zabývat invazními druhy organismů. Jan Andreska nás opět seznámí s dalším takovým druhem, který se většinou zásluhou člověka rozšířil do nepůvodních areálů a v tamních společenstvech často způsobuje pohromu. Dnes budeme hovořit o zavlečení opuncií do Austrálie.

Zavlečení kaktusů opuncií do Austrálie je poměrně typický a známý příklad. Austrálie zaznamenala v průběhu 19. století jako nově objevený kontinent velkou vlnu přistěhovalců. V roce 1839 tam někdo přinesl kaktus, který se jmenuje opuncie vzpřímená (Opuncia stricta). Nejednalo se o nějaké velké množství kaktusů. Tento kaktus se rozmnožuje tak, že se jeden z jeho článků uvolní a znovu zakoření. A prý se tam donesl právě ten jeden jediný článek. Ale ukázalo se, že opuncie našla v Austrálii výborné podmínky, neměla tam žádné přirozené nepřátele, vyhovovalo ji podnebí. Díky tomu se rozšířila, a to ve státech Nový Jižní Wales a posléze i Queensland. A šířila se nepředstavitelnou rychlostí, zabírala miliony hektarů ročně a začaly s ní potíže. Zabírala ornou půdu a pastviny.

Samička motýla Cactoblastis cactorum

Invaze opuncie trvala skoro sto let, až se v roce 1925 přišlo na to, že by bylo možné využít pro likvidaci opuncií biologický boj. Z Jižní Ameriky, odkud některé opuncie pochází, dovezli motýlka, který se jmenuje Cactoblastis cactorum. Je to přirozený nepřítel opuncie, který stavy těchto rostlin reguluje. Opuncie má na povrchu hodně silnou pokožku, kterou jsou samice těchto motýlů schopny propíchnout a naklást tam 70-90 vajíček. (Zhruba po měsíci se vyvinou larvy prvního instaru a zavrtávají se hlouběji do rostliny. Rostlina jim slouží jako potrava, kaktus v místě žloutne. Po ukončení vývoje larev se z kukly vylíhnou noví motýli, kteří pokračují v invazi do dalších míst. Pozn. red.) Do poškozených listů snáze pronikají nejrůznější infekce. A díky tomu se v Austrálii podařilo velmi rychle omezit plochy území, na kterých opuncie rostla.

Larvy motýlka Cactoblastis cactorum

I u nás se můžeme setkat s varujícím příkladem postupného šíření opuncií. Rod opuncie je zastoupen asi 300 různými druhy, žijí více méně na obou amerických kontinentech, od Patagonie na jihu až po Aljašku na severu, najdeme mezi nimi i mrazuvzdorné druhy. Takže například na Pavlovských vrchách najdeme najednou v terénu kvetoucí kaktusy. Když jsme určovali tento druh, zjistili jsme, že je to opuncie hnědoostná. V České republice se také vyskytuje na kopci Lovoš nad Lovosicemi. A potom je u nás poměrně hodně míst, kde opuncie roste proto, že ji měli lidé na zahrádkách a vyhodili jí. Je to druh, který vydrží i nejostřejší zimy. Nedělá takové potíže, které se vyskytly v Austrálii, ale přesto zastávám názor, že by se nemělo pomáhat jejímu pronikání do české přírody. Třeba už jen proto, že má na trnech zpětné háčky, které při kontaktu s kůží způsobují poměrně dlouhodobé hnisání. Hroty kaktusů se obtížně vyndávají. Na Krétě, kde jsme před časem byli, roste zase jiný druh, který se tam dostal z Mexika, jmenuje se Opuncia ficus indica a dává červené hruškovité plody. Kamarád je chtěl ochutnat a já jsem mu potom musel čtrnáct dní, každý večer, vyndávat trny z ruky. Když se to stane některému z našich živočichů, ohrozí je to asi stejně. Zanášení nových druhů do přírody působí většinou potíže. Potíže s opunciemi u nás zatím nejsou velké, ale stejně neškodí být opatrný.

Pomník, který  připomíná zastavení rozšiřování opuncie, Queensland

A motýlek Cactoblastis cactorum? Ten byl později pro boj s opunciemi s úspěchem využit na dalších místech světa (na Havajských ostrovech nebo v Karibiku). Ovšem v současnosti trápí jeho rozšiřování pěstitele opuncií v Mexiku. Je vážnou hrozbou pro úrodu těchto plodů, které se z Mexika vyvážejí do celého světa. Karta se tedy obrátila, kdo dříve pomohl, může dnes působit jako škůdce.

Opuncie