O smrti sv. Pavla

Jak dopadl s takovou zvěstí u Židů a v tehdejším antickém světě ovládaný římským právem i svévolí císařů? Kupodivu musíme říci, že zmínky o úřadech, tak jak nám je zanechal evangelista Lukáš ve Skutcích apoštolů, jsou velmi korektní. Podobně jako Pilát Pontský neshledával na Ježíši žádnou vinu, za kterou by si zasloužil odsouzení, ani na Pavlovi nikdo nic nenacházel. To nové učení nebylo pro říši nějak nebezpečné. Nahlédněme například do dopisu velitele jeruzalémské posádky, který posílal spolu s uvězněným Pavlem k místodržiteli Felixovi do Cesareje:

"Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe. Muže, kterého ti posílám, se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dověděl, že je to římský občan, zasáhl jsem s vojenským oddílem a vysvobodil ho. Chtěl jsem přesně zjistit, z čeho jej obviňují, a proto jsem ho dal přivést před jejich radu. Shledal jsem, že se žaloba týká sporných otázek jejich zákona, ale že nejde o žádný zločin, který by zasluhoval smrt nebo vězení. Protože jsem se dověděl, že proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho ihned k tobě a také žalobcům jsem nařídil, aby ho žalovali před tvým soudem."

Konec citátu. Felix však situaci nevyřešil, držel Pavla ve vazbě dál, jednak proto, že doufal, že od Pavla dostane nějaký úplatek a jednak proto, aby se zalíbil Židům. Po nějaké době došlo k výměně místodržitelů a přišel Festus. Při předvolání Pavel řekl:

"Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Proti Židům jsem se v ničem neprovinil, jak i ty velmi dobře víš. Jestliže jsem vinen a spáchal jsem něco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však pravda, z čeho mě tito žalobci obviňují, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři." Nato Festus promluvil se svými rádci a pak odpověděl: "K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš."

A tak se Pavel ocitl na lodi s ostatními vězni, kteří měli být dopraveni do Říma. Cestu tam apoštol Pavel plánoval, dokonce napsal římským křesťanům obsáhlý dopis, ale nepočítal zřejmě s tím, že tam pojede v poutech jako vězeň hlídaný vojáky. Plavba se nakonec stala velmi nebezpečnou, Pavlovi šlo i o život, to když ztroskotali a vojáci chtěli vězně pobít, aby nikdo z nich neutekl. Nakonec všichni nalezli záchranu na ostrově Malta, jen loď vzala za své. Po třech měsících opět vypluli na lodi alexandrijské, která přezimovala na ostrově.

V Puteolech na italském poloostrově se už setkal s tamními křesťany, římští křesťané mu vyšli naproti až k Appiovu tržišti. Texty doslova hovoří o tom, jak po tomto setkání nabyl Pavel odvahy a vzdal Bohu díky. V Římě dostal dokonce dovolení, že může bydlet v soukromém bytě s hlídajícím vojákem, kde nakonec zůstal dva roky, čekal na svůj soud a přijímal všechny, kdo za ním přišli. Jak nakonec tento soud probíhal a jak dopadl ze stránek Nového zákona nevyčteme. S velkou pravděpodobností byl za císaře Nerona trochu paradoxně a nešťastně odsouzen k smrti. Smrt nevinného zde nápadně připomíná i smrt toho, koho Pavel zvěstoval: Ježíše Krista. Z jeho pozdních listů se i zdá, že takový konec předpokládal. Svému žáku Timotejovi například píše:

"Já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív." O průběhu soudu nám zanechal jen tuto větu: "Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá! Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané; a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen."

Apokryfy vypráví o stětí mečem. Přidávají až legendární nadpřirozenou představu, že místo krve vytékalo mléko. To zřejmě naráží na tehdy srozumitelné pohanské náboženské představy, které chtěly tímto způsobem vyjádřit mimořádnost Pavlovy postavy a jeho sepětí s Bohem. Rovněž i legendární zpráva o trojím dotyku uťaté hlavy země a vytrysknutí třech pramenů vody, obraznou řečí mluví o životodárném odkazu, který nám Pavel zanechal.

A jak o smrti smýšlel Pavel sám? V listě Filipanům čteme: "Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; stejně tak se i vy radujte a spoluradujte se mnou... Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk."