Německý ohař krátkosrstý

Patří do skupiny typických evropských ohařů, kteří se již ve středověku vydělili od původních honičů zvláštním způsobem práce: zvěř neštvali, ale vyhledávali čichem, tzv. vysokým nosem, a její přítomnost lovci signalizovali vystavováním, tj. typickým strnulým postojem. Proto se jim říkalo stavěči. Později s vývojem palných zbraní se přeměnili ve všestranně upotřebitelné psy. K vydělování jednotlivých plemen ohařů začalo docházet od 2. poloviny 19. století. K založení plemenné knihy německého krátkosrstého ohaře v roce 1897.

Popis: Větší ušlechtilý pes souměrné tělesné stavby. Hlava suchá, výrazná, ani příliš lehká, ani těžká, s výraznými nadočnicovými oblouky a jen mírně spadajícími pysky. Oči středně velké. Uši středně dlouhé, vysoko a zeširoka nasazené, dole zaoblené, přiléhající k hlavě. Krk svalnatý, mírně klenutý. Tělo s pevným, nepříliš dlouhým hřbetem, širokými, mírně klenutými bedry a hlubším hrudníkem. Končetiny dlouhé, rovné, suše osvalené. Ocas vysoko nasazený, u kořene silný, středně dlouhý, v zemích, kde to je povoleno, se krátí se asi na polovinu. Přirozený by měl dosahovat k hleznu a měl by být nesen rovně nebo lehce šavlovitě zahnutý. V klidu dole, při pohybu vodorovný, při hledání se živě pohybuje. Srst krátká, hustá a na dotek tvrdá.

Zbarvení: hnědé s malými bílými stříkanými odznaky na prsou nebo na nohou, hnědé bez odznaků, bělouš v různých odstínech s hnědou hlavou s hnědými plotnami nebo skvrnami. Tytéž kombinace jsou možné, i když méně obvyklé, též s černou barvou.

Charakteristika: Nejuniverzálnější ohař s vynikajícími loveckými vlastnostmi: výborným čichem, s vlohami pro aportování a vystavování, ochotně pracující na suchu i ve vodě. Inteligentní a učenlivý, přátelský k dětem, maximálně věrný. Vyrovnaný, spolehlivý, ovladatelný.

Zvláštní nároky: Je vhodné poskytnout mu lovecké vyžití. Hodí se spíše pro držení na venkově. Velké nároky na pohyb.

Užití: Univerzální lovecký pes. Lze ho držet i jako společníka, je to však méně obvyklé než např. u výmarského nebo maďarského ohaře.

Výskyt: U nás zřejmě nejrozšířenější lovecky využívané plemeno ohaře. Mimo myslivecké kruhy se s ním však setkáváme spíše výjimečně.
Pozn. Další tři plemena německých ohařů dnes Mezinárodní kynologická federace považuje za samostatná, i když přinejmenším německý ohař drsnosrstý a drátosrstý jsou prakticky jen varietami jednoho a téhož plemene. Více odlišností bychom nalezli jen u německého ohaře dlouhosrstého, který někdy dokonce nebývá řazen k pravým ohařům, ale je označován za "ohaře typu španěla".

pes: cca 30 kg, 62-66 cm
fena: cca 30 kg, 58-63 cm

autoři: Martin Smrček, Lea Smrčková