LFŠ: Den první, druhý a třetí
To co bylo v polovině 60. let původně uzavřenou párty pro lektory filmových klubů se stalo nedílnou součástí filmového léta: letní filmová škola, která po desetiletí stěhování zakotvila v Uherském Hradišti letos proběhla po 33. A jak velí tradice, i letos k ní kromě filmových projekcí patřily doprovodné akce, semináře a neprvoplánové celebrity, to celé v atmosféře, jakou může nabídnout jen moravské maloměsto uprostřed (horkého) léta.
Projekce byly jako každý rok uspořádány do tematických celků. Letos se dramaturgie rozhodla hlavně pro kavkazský a brazilský film, cenu Jeana Viga, retrospektivu Miloše Formana a porůznu posbírané filmy na téma člověk a stáří. Úvodní slova před filmem a besedy s tvůrci po něm jsou na "filmovce" samozřejmostí, z doprovodných akcí jmenujme alespoň koncert The Plastic People of the Universe nebo výstavu českého filmového plakátu. I workshopy věnované filmové tvorbě snad nějaké byly, i když ty, na které se vydali mí filmoví spolužáci zrovna z jakýchsi důvodů neproběhly. Z celebrit tuzemských byl k vidění třeba známý český fotograf, o něco známější dramatik z velmi známého žižkovského divadla, kontroverzní sochař, několik filmových publicistů a bývalý prezident, jehož hry v podání divadla Na tahu byly v Hradišti k vidění. Z celebrit cizozemských přijeli mimo jiné Mika Kaurismaki a Wim Wenders, jehož filmy The Million Dollar Hotel a Buena Vista Social Klub měly speciální expozici ve vagonu na hradišťském nádraží. Návštěvníky "filmovky" tvoří každoročně především batůžkáři a studenti, hojně podporovaní domorodci přilákanými večerní projekcí přímo na náměstí.
Na rozdíl od karlovarského festivalu panuje v Hradišti daleko vláčnější atmosféra: žádné velké fronty, žádné červené koberce, na všechno je čas, všechno se dá stihnout. Za letošních klimatických podmínek to ani jinak nešlo. První tři dny festivalu se teploty šplhaly ke 40 stupňům a město tak uplatnilo další ze svých výhod - jedno z promítacích pláten bylo umístěné přímo na ploše ledního stadionu nacházejícího se hned u městského koupaliště. Kde jinde se vám poštěstí sledovat Formanův Konkurs z hokejové tribuny v ještě mokrých plavkách?
Díky uvedeným konstelacím nakonec ani nevadilo, že letošní výběr témat nebyl autorce těchto řádků nijak zvlášť po chuti. Nečekané kouzlo měl nakonec hlavně způsob, jakým se vybrané snímky poskládaly dohromady.
Gruzínský Strom přání, původně uváděný proto aby se pracující lid socialistického Československa seznámil se životem na Kavkaze, vynikal půvabnou změtí jazyků: natočen byl gruzínsky, překládán do ruštiny a otitulkován poněkud archaickou slovenštinou. Velice diskutabilní dokument Coming Soon (uvedený skvělým animovaným Karnevalem zvířat Michaely Pavlátové) rozdělil lehce šokované publikum na dva tábory, jeho tvůrce Sir Tijn Po slíbil pokračování a my se tak možná dozvíme jak to bylo s vrahy nebohého býka. Velice osvěžujícím dojmem působilo sobotní pásmo vybraných animovaných filmů z Třeboňského Anifestu, jako kontrapunkt zase ještě týž den (respektive noc) snímky promítané v rámci festivalu otrlého diváka. K vidění tu byl fantastický brazilský příběh o zápasníkovi wrestlingu, který bojuje s většinou myslitelných symbolů daného žánru od vlkodlaka přes mumii až po upíra, to všechno v designu 60. let a s latinskoamerickým šmrncem. Kombinace bizarního filmu a undergroundového prostředí kina Mír tak daly spojení "horečka sobotní noci" nový význam.
Vyvrcholením pak byla nečekaná účast na nedělním utajeném promítání (díky, Jiří!) ještě nehotového dokumentu Občan Václav Havel jede na dovolenou. Po Pavlu Kouteckém ho dokončuje Miroslav Janek a těch (zatím) 200 minut mapujících politickou kariéru Václava Havla bylo nečekaně vtipných a dojemných. Definitivní verze dokumentu se dostane do kin i na televizní obrazovky počátkem příštího roku.
Kromě výhod komorních akcí má letní filmová škola v Uherském Hradišti pochopitelně i jejich rizika. Místo filmů někdy dorazí jen filmové pásy s titulky, změny promítání jsou zákeřnější než by člověk čekal (místo očekávaného Control dokument o Zidanovi), z ubytování internátního typu se vyklube holá podlaha v tělocvičně a na pizzu s tuňákem dávají místní uherský salám. Ale komu by to vadilo, když je léto v plném proudu, na všechno je čas a všechno se dá stihnout?