Lechův kámen
Není kámen jako kámen. Některý je Lechův. Tím se od nesčíslného množství bezejmenných kamenů liší. A nejen tím. Lechův kámen najdeme na starém hradišti ve Staré Kouřimi. Zaujme nás nejen svou výjimečnou polohou, ale i zcela nečekaným tvarem. Lépe bychom si posvátný kámen či obětní oltář nedovedli představit. Výrazný kamenný blok tu stojí bez jakýchkoli dalších souvislostí, jako by se tu zjevil či spadl z nebe. Široko daleko není žádná další vyčnívající skála, ba dokonce ani jiný kámen. Jen pěkně se zelenající tráva. Také jeho tvar je podezřelý. Kdybychom na tomto místě chtěli zbudovat zdaleka viditelný kamenný oltář či obětiště, mohly by vypadat právě tak…
O kameni se vypráví, že na něm kdysi v dávnověku českých dějin Krokův bratr Lech rozdělal posvátný oheň. Chtěl svému bratrovi po jejich rozloučení kouřovým znamením sdělit, kde se nalézá. Tento zřetelně rituální čin je možno také chápat jako děkovnou oběť na posvátném místě. Je si však třeba uvědomit, že návrší Stará Kouřim bylo osídleno již od pravěku. Archeologové na této lokalitě objevili pozůstatky rozměrné rodové chaty se stěnami z kůlů a datovali ji do 4. tisíciletí před Kristem. O tisíc let později tu bylo pohřebiště nám neznámých obyvatel. V období slovanského hradiště zde stálo centrum knížecí moci. Dnes na návrší najdeme jen drobnou kapličku zasvěcenou svatému Vítovi.
Taková kontinuita je v dějinách typická a můžeme předpokládat, že se týkala i posvátnosti. V dějinách se totiž mnohé překrývá a ukrývá. Podivuhodná rulová skalka stojící v těsné blízkosti hradiště, z níž je krásný výhled do okolí, mohla sloužit kultovním účelům v rozmezí nějakých pěti tisíc let. Navíc je tu možnost úprav, jejichž datace je předem vyloučená. Místní pověsti ji spojují nejen s historií, ale přisuzují kameni rovněž čarovnou moc. Tvrdilo se, že kdo jej na Štědrý den o půlnoci třikrát po sobě bez vydechnutí oběhne, před tím se kámen otevře a vydá poklady pod ním ukryté.
Pokusme se na první pohled nevěrohodnou pověst vysvětlit. Působí jako zcela nevěrohodné lidové vyprávění, ale na její analýze si můžeme obecně dokázat, kolik cenných informací se může ukrývat i ve zdánlivých smyšlenkách.
Začněme obíháním kamene. Obíhání kamenných kruhů známe z Irska, Anglie a Bretaně. Obíhat se musejí ve směru pohybu slunce, tedy ve směru hodinových ručiček, jinak se můžeme dostat do problémů a setkat se třeba i s ďáblem. Obíhání je dávný rituál, jehož kořeny sahají hluboko do pravěku. To, že se musejí oběhnout třikrát, nás vrátí do keltského světa, jenž byl založen na posvátných triádách. Všechny pravěké rituály se vázaly, stejně jako novověké, na určité svátky. V souvislosti s obíháním Lechova kamene si jen musíme za křesťanský svátek narození Krista dosadit svátky zimního slunovratu a jsme stále u stejného data. Ještě nečekanější souvislost objevíme u podivné podmínky „obíhání se zatajeným dechem.“
Z kroniky Saxonia Grammatica se dozvídáme poměrně přesné informace o Svantovítově svatyni v Arkoně na ostrově Rujana. Přístup do ní měl jen kněz – a to se zatajeným dechem. Pro každé další nadechnutí se musel vracet zpět ke vchodu. „Aby dech lidský přítomného boha neovanul a tím neznesvětil,“ dodává kronikář Saxon Grammaticus. A poklad? I ten byl ve svatyni v Arkoně uložen. Hlídalo jej dokonce tři sta jezdců.
Z těchto informací vyplývá, že místní pověst může mít velice srozumitelný základ související s dávnou kultovní praxí. Dokazuje velice reálnou možnost, že Lechův kámen souvisel s rituální praxí a byl posvátným kamenem.
Pověsti spojené s Lechovým kamenem naznačují, co archeologie nepokládá za důležité. Každopádně Stará Kouřim patří mezi nemnohá posvátná místa, jako jsou Pohansko u Břeclavi, Hradsko u Mšena, Arkona, Retra, Peryň u Novgorodu či objevy na Balkáně. Archeologicky potvrzené svatyně mají mnoho společného, zejména daleko mladší pověsti. Západoevropští badatelé se v poslední době na regionální pověsti zaměřují a snaží se je interpretovat. U Lechova kamene je na první pohled patrné, že se vrstvy možných vysvětlení značně překrývají. Všechny se však týkají stejného kamene.
Vzhledem k těmto souvislostem bychom i Lechův kámen mohli pokládat za místo dávné posvátnosti. Z dobových pramenů máme informace o slovanském uctívání kamenů. Že by tak zvláštní kamenný blok unikl pozornosti dávných obyvatel návrší ve Staré Kouřimi, je nepravděpodobné.
Jedinečným důkazem posvátnosti Lechova kamene je další podivuhodná souvislost. Uvádí se, že nedaleko něj leží průsečík 15. poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky. Toto místo je označováno za geografický střed Evropy. Že se na tak jedinečném místě nachází staré slovanské hradiště a kámen opředený pověstmi, je možné považovat za více než prostou shodu okolností. Navíc je z tohoto astronomicky významného místa přesně měřitelný takzvaný pravý sluneční čas, jenž vymezuje středoevropské časové pásmo. Z jiných souvislostí víme, že dávné svatyně byly propojeny se sluncem a dalšími vesmírnými aspekty. Tyto vědecky doložené astronomické souvislosti by mohly být pádným argumentem pro uvažovanou posvátnost nejen Lechova kamene, ale celého místa.
V pravěku a na počátku našich dějin bylo u Lechova kamene velice živo. Dnes se kámen tyčí uprostřed zvlněné trávy a málokdy tu někoho potkáte. Naproti přes údolí je vidět půvabná silueta středověké i novověké Kouřimi, jejíž dějiny jsou již křesťanské. A tak se můžeme domnívat, že opustit sídliště u tajemného kamene byl patrně i duchovní čin nové víry.
