Křesťanství a humor
My, Češi, jsme národ Švejka, Cimrmana a vtipů. Anekdoty nám pomáhaly v těžkých dobách totalitních režimů, anekdotami zlehčujeme často i ty nejvážnější věci. A protože dnes je Silvestr, budou se jistě vtipy vyprávět více než jindy. Křesťanský týdeník přináší křesťanský pohled na svět. A tak si náš kolega Petr Vaďura položil otázku, jak je to se vztahem křesťanství a humoru. Tuto otázku však nepoložil jen sobě, ale i velkému znalci vtipů a anekdot, redaktoru Rádia Proglas a televize Noe a současně faráři Evangelické církve augsburského vyznání Jaroslavu Kratkovi.
Jaroslave, co si myslíš o vztahu křesťanství a humoru?
„Já si myslím, že Pán Bůh má víc humoru, než rozdal. Humornými příklady se dá říct pravda, že to zůstane v člověku, ale humor je vážná věc.“
Anekdoty také říkají někdy hodně hluboké věci o lidském životě.
„Mně se strašně líbí ty židovské vtipy. Jak třeba Sára s Mojšem jdou spát a teď ta Sára cítí, že Mojše tam sebou hází na posteli, nespí, tak říká: ‘Mojše, co je? Ty nespíš?‘ On říká: ‚Ne.‘ ‚A proč nespíš?‘ ‚Ále, zítra ráno mám vrátit tady sousedovi Kálebovi peníze a nemám z čeho.‘ Ona říká: ‚A kvůli tomu nespíš? Počkej.‘ Vstala, otevřela okno a zařvala do noci: ‚Kaléb! Mojše ti ty peníze zítra nevrátí.‘ Zavřela okno a říká: ‚Tak, teď ať on nespí a ty spi.‘“
Hodně vtipů se strefuje do nectností. Ale přitom nejsou zlé.
„Správný vtip není ten, který shazuje člověka, ale který ho k něčemu inspiruje. Je spousta vtipů o blondýnkách, jak se třeba ptá jedna blondýna, jak se správně píše – Írák, nebo Írán? A to jsou takové vtipy, které ubírají na ctnosti toho člověka. Ale pak jsou vtipy, které řeší situaci a jakoby zasazují tu situaci trošku do jiného světla a zároveň vyvádí toho člověka, aby se na to podíval z nadhledu.“
Řada vtipů se nějak dotýká věřících nebo dokonce Pána Boha a nemusí být vůbec zlé. Znáš nějaký takový, který se trefuje do tvé vlastní církve?
„Ano, zvláště z období, kdy mezi katolíky a luterány bylo napětí. Když si měl vzít katolík luteránku nebo obráceně, tak to byla vzpoura. Tak si jedna katolička namluvila luterána, ale když ho přivedla domů, tak nepochodila. Když odešel, tak jí řekli: ‚Tak a teď koukej: buď z něho uděláš katolíka, anebo nic.‘ Ona nevěděla, co dělat , a tak ho začala přesvědčovat. A oni se za týden ptají: ‚Tak co? Už je katolík?‘ ‚Ještě ne, ještě ne.‘ ‚Tak běžte třeba za knězem.‘ Tak šli za knězem a po týdnu se jí ptají: ‚Tak co? Už je katolík?‘ ‚No, není, není.‘ ‚Tak dej mu nějaké knížky nebo něco.‘ Tak ona tam nasbírala nějakou katolickou literaturu, katechismus a dala mu to. Po týdnu se jí ptají: ‚Tak co? Už je katolík?‘ Ona tak smutně říká: ‚Jo.‘ ‚Tak to je úžasné, ne?‘ ‚No jo, jenomže on chce jít za kněze.‘
Jaroslave, kde jsou hranice, za které už by člověk neměl jít? Kde se humor stává zlým?
„Když někoho ponižuje a když zlehčuje třeba i věci spásy, protože přece jenom jsou věci, které si zaslouží nejenom hlubokou úctu, ale také aby se o nich s úctou mluvilo.“
Tak si přejme, aby takové zlé vtipy dnes zněly co nejméně.
