Kdo je v Bulharsku na Velikonoce „borec“?
Křesťané na celém světě dnes slaví Velikonoce a my si teď řekneme, jak je prožívají Bulhaři. Dal nám k tomu příležitost Bulharský kulturní institut, který minulou sobotu v budově Národopisného muzea v Praze uspořádal bohatý program věnovaný bulharským Velikonocím. Návštěvníci se tam mohli naučit bulharskou techniku při zdobení kraslic a také upéct velikonoční pečivo. Lektorkami byly tři ženy z města Ichtiman.
Malování voskem na velikonoční vajíčka je starý slovanský zvyk, který je dodnes rozšířený v Bulharsku, Česku, na Slovensku, v Polsku, na Ukrajině a v Rusku. Najdeme ho však i v dalších zemích – na východě Německa, v Maďarsku, Chorvatsku, Rumunsku a Srbsku. O tom, jaké techniky, motivy a barvy se používají při zdobení kraslic v oblasti bulharského města Ichtiman, vypráví ředitelka tamního Historického muzea Evelina Mineva.
„V Bulharsku se malují vajíčka buď s geometrickými nebo rostlinnými motivy. Dnes jsme představili oba ty způsoby zdobení vajec. Při jedné technice zůstává vosk na vajíčku napořád spolu s rostlinnými motivy a při geometrických motivech vosk po obarvení vajíčka odstraňujeme. V tom spočívá ten rozdíl.“
Velikonoce jsou pro Bulhary spojeny především s bohoslužbami v pravoslavných chrámech. Ale k jednotlivým dnům Velkého svatého týdne patří i různé zvyky, jak popisuje Světlana Seréňakova, která pracuje na radnici v Ichtimanu.
„Velký čtvrtek je dnem, kdy se zdobí vajíčka. Při východu slunce každá dobrá hospodyně musí obarvit první vajíčko na červeno. Toto červené vajíčko pak otře o tváře všech dětí v rodině, aby byly zdravé. Vajíčko pak musí zůstat nerozbité po celý rok až do příštích Velikonoc a vždy leží u ikony Bohorodičky. Na Velký čtvrtek se také pečou tradiční mazance zvané kuzunaci.“
Velký pátek není v Bulharsku pracovním dnem a lidé chodí do chrámu.
„Ten den se vždy z chrámu vynáší plátno s vyobrazením Kristova těla sejmutého z kříže. To se pak položí na zvláštní stůl, který představuje Boží hrob, a pod tím stolem věřící podlézají, aby byli zdraví.“
Světlana Seréňakova dále vypráví, co se děje na Velkou sobotu.
„V sobotu se musí v domácnosti dodělat řada prací. Kdo ještě nestihl namalovat vajíčka, tak má ještě poslední možnost, pečou se mazance a také se připravuje jehně na druhý den. Večer v 11 hodin se chodí do chrámu na liturgii. Při ní se sejme plátno z Božího hrobu a pak se třikrát obchází chrám se svíčkami v rukou. Každý při tom nese vajíčko a poté, co třikrát obejde chrám, ho nechá v chrámu před ikonou Krista. Pak následuje bohoslužba a potom už jsou Velikonoce. “
K velikonoční neděli v Bulharsku neodmyslitelně patří jehněčí maso.
„Chodí se na návštěvy, vyměňujeme si vajíčka, mazance, lidé si pochvalují, kdo má nejhezčí vajíčka. Skončil půst a v neděli při obědě můžeme poprvé jíst jehně. Slavíme dva dny – v neděli a v pondělí. Je to čas, kdy navštěvujeme své příbuzné a blízké, ten čas věnujeme své širší rodině. Rodinnému svědku se musí přinést namalované vejce a mazanec, to je společenský zvyk. A také zpíváme a tančíme.“
A představte si, že v Bulharsku čeká na velikonoční vajíčka také zvláštní soutěž...
„Na Velikonoce se sejdou všechny děti a ťukají si vajíčky, aby zjistily, které to vajíčko je nejpevnější a nejzdravější. A bulharské slovo borec označuje právě k to nejsilnější vajíčko. A když s rodinou usedneme k velikonočnímu stolu, zdravíme se slovy: ‚Christos voskrjesse – Kristus vstal z mrtvých‘. Na to všichni na to odpovídají: ‚Vuístinno voskrjesse – Vpravdě vstal z mrtvých‘. Ťukáme si s vajíčky a to nejpevnější vajíčko – borce – pak uchováváme nedotčené do příštích Velikonoc.“
Jaký osud potká borce o rok později, vysvětluje Evelina Mineva, ředitelka Historického muzea v Ichtimanu.
„To nejzdravější vajíčko, takzvaný borec, se o rok později na Velikonoce zakopává do země, aby nebylo krupobití nad pozemkem příslušné rodiny.“
A Evelina Mineva ještě hovoří o chlebu, který je typický pro bulharské Velikonoce.
„O Velikonocích se skončení postu peče zvláštní chléb s kvasem. Má formu kříže a nazývá se kukulnik. V tom kříži jsou čtyři dírky a do každé z nich se vsadí červené malované vajíčko. A v neděli po bohoslužbě se ten chléb rozkrájí a rozdává všem lidem, aby byli zdraví.“
Říká Evelina Mineva, ředitelka Historického muzea v Ichtimanu.
