Jírovec a klíněnka
Vysokoškolský pedagog Jan Andreska byl opět hostem Periskopu. V rozhovoru s Jiřím Hromádko představil další z invazních organismů. Tentokrát přišel na pořad dne symbol podzimu jírovec maďal a jeho prokletí, drobný motýlek klíněnka.
Jírovec maďal není v původním výskytu dřevinou příliš vzdálenou, pochází totiž z Balkánského poloostrova a z Malé Asie - konkrétně z oblastí severního Řecka, Makedonie, jižního Bulharska a Turecka. Odsud se rozšířil do Čech už docela dávno, začátkem novověku. První údaj o něm pochází z roku 1576. Jírovec maďal se původně pravděpodobně šířil jako rostlina léčivá. On má hořkou kůru, která se používala jako náhrada chininu, pomáhala při úplavici a revmatické horečce. K tomuto účelu se využívaly i květy.
Pak se zjistilo, že je to významná medonosná rostlina, že na ty bílorůžové svícny kaštanových květů rády nalétávají včely. Dnes je u nás přibližně 200 lokalit, kde se jírovec dostal do volné přírody a přibližně 600 parků, kde je pěstěn jako parkový strom. Jeho plody se používaly dříve jako krmení pro zvěř. Dnes se zjistilo, že jsou mírně toxické, u zvířat a u malých dětí byly dokonce popsány otravy. Zvěři v přírodě jejich konzumace nevadí, dokáže dobře odhadnout množství, jaké může bez následků sežrat.
Jírovec tedy na našem území roste přes 400 let a žádnou výraznou invazi neudělal. Přežívá, šíří se, ale není rostlinou agresivní. K tomu, že se příliš nerozšiřuje, přispívá jedna zvláštní věc - když se s jeho plody špatně zachází, velice rychle ztrácejí klíčivost, a to už během prvního dne. A protože se u nás padající plody nedostávají do ideálních podmínek, jaké panují v jihovýchodní Evropě, nerozšířil se tak, jak bychom čekali.
Na jírovec přišla podivná nemoc, kterou jsme začali zaznamenávat poprvé někdy před 20 lety. Jírovce začaly usychat už v srpnu a v září. Způsobuje to motýl, který se jmenuje klíněnka jírovcová. Je to zvíře záhadné, byla totiž poprvé nalezena na Ochridském jezeře, to se nachází na hranicích Makedonie a Řecka. A potom se skokově vyskytla o tři roky později, v roce 1989, u rakouského Linze. Mezi místy je 1000 km velká vzdálenost, byla tam zřejmě nějak přetransportována. Od té doby se šíří velice dynamicky, postupuje velice rychle, její vlastností je velká "bloudivost a rozlétavost." A tento tvrdě invazní druh postihl přistěhovalého jírovce. K nám se dostala klíněnka v roce 1993 a vyskytla se v lednickém areálu a odsud expandovala tak rychle, že v roce 1996 byla v českých zemích už úplně všude. Během tří let kolonizovala celé naše území s výjimkou hor, kde nedokáže přežít.
Klíněnka je velká 1 cm, má křídla lehce rezavé barvy. Její larvy na jírovcových listech v podstatě nejsou vidět, protože listy tzv. minují, tedy žerou je zevnitř. Protože jsou larvy malé a voskový povrch listů by byl pro ně těžko stravitelný, využívají tu strategii, že se vyvíjejí přímo v listu a také se tam zakuklují, což je i důmyslná ochrana proti predátorům. Právě díky těmto výhodám se šíří nesmírně rychle.
Obrana proti klíněnce je v běžných podmínkách poměrně jednoduchá - nekompostovat listy z kaštanů, nýbrž je pálit. Jenom když se listy spálí, zabrání se zakukleným jedincům, aby přežili. Na kompostu se bez problémů líhnou 4 generace do roka. Další ochranná metoda je natírat kmeny jírovců toxickou látkou, což se ale příliš neosvědčilo. Jako nadějná se jeví zpráva že bude možné vypěstovat křížence tohoto evropského maďalu s druhem americkým. Látka obsažená v jeho listech by byla pro klíněnku toxická, což by umožnilo kaštanu přežít. Pokud nezasáhneme a klíněnka se bude šířit dál, jírovec maďal v našich zemích pravděpodobně vymře.
