Je třeba spočítat si náklady

Šly s ním veliké zástupy a on se obrátil a řekl jim:
"Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Neboť kdo z vás, když chce postavit věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklad, má-li na to, aby ji dokončil? Aby snad, když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by to viděli, se slovy: `Tento člověk začal stavět a nemohl to dokončit.´ Anebo - který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, aby se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru. Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. Sůl je dobrá. Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena? Nehodí se do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať slyší."

Před nějakou dobou jsem byl na určitém jednání a když jsem se potom vracel domů, byl jsem poměrně ve špatné náladě. Nebylo mi lehko, protože to jednání, potvrdilo můj určitý logický předpoklad událostí, jak se už určitou dobu rýsoval. Výsledek jednání potvrdil to, co jsem si nepřál. Šel jsem domů a bylo mě opravdu těžko, veškerá dobrá nálada byla pryč. Bylo brzy po poledni a říkal jsem si: "Ještě mám kus dne před sebou, co budu dělat?" Věděl jsem, že v tomto stavu nejsem mnoho schopen, tak jsem si vzal Bibli, natáhl se s tím, že si budu číst. Otevřel jsem právě toto Slovo z Lukášova evangelia. Když jsem pročetl prostředek našeho textu, řekl jsem si: "No teda, tady se mluví o spočítání nákladů!" Už jsme dnes mluvili o tom, že budujeme školu. Tehdy jsme ještě neměli registraci, dnes už jí máme - díky Bohu za to! Můj vnitřní zápas se týkal ještě nějakých dalších věcí, které s tím projektem souvisejí. Položil jsem se otázku: "Nemluví Bůh náhodou ke mně ve smyslu, že jsem něco přehnal? Že jsem to špatně propočítal? Abych to ještě lépe zvážil a promyslel?" Ale pak jsem si ten text pročetl ještě důkladněji a zjistil jsem, že se týká ještě něčeho daleko víc.

Tento text má totiž dvě části. Ta druhá část - příklad neboli podobenství - je vložena doprostřed té první a dokresluje celou myšlenku. V prostředku mluví Ježíš o tom, jak je důležité, aby lidé, kteří chtějí něco podniknout, spočítali předem důkladně, jestli na to vůbec mají. Pak teprve aby se do toho pustili. Musím přiznat, že náš projekt promýšlíme, počítáme a zvažujeme. Nejsme blázni! Ježíš zdůrazňuje, že každý, kdo by jednal neuváženě a jen tak nahodile by začal něco budovat bez kvalitní kalkulace, by na to mohl těžce doplatit. Nejen tím, že by nedokončil započaté dílo, ale mohl by přijít i o mnoho víc. Dokonce v případě krále, který by bez porady vytáhl do boje, riskoval by a zřejmě i promarnil lidské životy. Když má král vytáhnout, musí si nejdříve promyslet strategii, vše spočítat, a pak teprve jde. Pán Ježíš říká: "Král musí spočítat, jestli s desíti tisíci může vytáhnout proti dvaceti tisícům." Samozřejmě, že za určitých okolností je to možné. Jistě znáte příklad Gedeona. Vzpomínáte si, s kolika lidmi on vytáhl do boje proti tisícům nepřátel? Ano, měl tři sta bojovníků. Bůh mu hned na počátku řekl: Gedeone, máš příliš mnoho mužů! Pak to Bůh spolu s Gedeonem přetřídili a nakonec jich šlo tři sta. Z lidského hlediska to vypadalo bláznivě, ale byl v tom Boží záměr, aby Gedeon i celý Izrael viděli, že zde jedná opravdu Bůh. Tak došlo k velikému vítězství.

Když se mluví o lidech, kteří začali stavbu a nedokončili, není to pro nás nic neznámého. Snad v každém městě můžeme vidět takové stavby - i v Nové Pace. Při pohledu na nedokončenou stavbu si položíte otázku: "Co ten člověk zamýšlel? Jaké měl záměry? Proč dílo nedokončil?" Je nám to líto. Když není stavba dokončena, není používána a chátrá. To ví každý. Proto Ježíš poukazuje, že je velice důležité, abychom v životě dobře promýšleli všechny věci. Abychom nejednali bláznivě. O každém, kdo jedná nahodile, můžete říct, že jedná bláznivě. Ale Bůh nás vede k rozumnému jednání! I ten Gedeon, než vytáhl s těmi třemi stovkami, prošel procesem. To nebylo nahodilé jednání. Stejně tak každý křesťan může někdy jednat z hlediska svého okolí bláznivě. Pokud je v tom zvláštní Boží záměr, může tak to z vnějšku vypadat. Bůh takový záměr dovede do cíle svým zvláštním způsobem. Sestra Blanka četla ještě před kázáním text z 1. Kor 2, 6 -16, kde je řečeno, že duchovní člověk dostává zvláštní vedení od Ducha svatého. Člověk nemající Ducha takové jednání posoudit nemůže. To jsou ty zvláštní Boží záměry.

Pán Ježíš tedy zdůrazňuje nutnost jednat moudře a nepomíjet logiku života. Ale tím nekončí. Jak už jsem se zmínil, on zasadil tyto příklady do určitého rámce jako doplnění a dokreslení základní myšlenky. Nejdůležitější je úvod a závěr.

Hned v úvodu jsme četli, že za Ježíšem šlo veliké množství lidí a on reagoval právě na ty zástupy a motivy konkrétních jednotlivců v nich. Ježíš byl tehdy slavnou a vyhledávanou osobností, ale přitom si nenechal stoupnout slávu do hlavy. Jako dnes i tehdy lidé měli rádi osobnosti, dnes se tomu říká celebrity. Rádi o nich čtou v časopisech, sledují jejich filmy v televizi a podobně. Mohli bychom říct, že Ježíš byl svým způsobem pro lidi také taková celebrita. Všude se o něm mluvilo, přemílaly se nejrůznější příběhy možné i nemožné, hádali se kvůli němu. Dokázal dělat divy, jaké dosud nikdo nedělal, mluvil taková slova, jaká dosud nikdy nikdo nemluvil. Tak se Ježíš stal slavným, aniž by o to jakýmkoli způsobem usiloval. On jednoduše byl a žil, dělal, co bylo pro něj přirozené. On byl Boží Syn. Proto se skrze něj přirozeným způsobem projevovala nadpřirozená Boží moc, kdekoli On byl. Jeho slovo uzdravovalo. Odpouštěl hříchy a dával lidem novou naději do jejich životů. Toto osvobození přinášelo lidem úžasnou radost, vděčnost, lásku a naději. To způsobilo takovou vlnu, že se za ním hrnuly zástupy lidí. Nepoužíval k tomu žádná média. Naopak se někdy potýkal s problémem, že těch lidí bylo moc. Oni se chtěli jaksi přihřát v jeho slávě. Chtěli z toho něco získat pro sebe a podržet si to, uschovat. Leckdo se i dnes rád přimotá k nějaké slavné osobnosti, aby něco od ní získal - alespoň podpis. Ale Ježíš věděl, že v jeho poslání jde o něco daleko víc. Jemu nešlo o slávu. Přišel proto, aby dal sám sebe, aby vykoupil lidi na celém světě, všech dob, aby nikdo nemusel zůstat v otroctví hříchu. Proto měl Ježíš úplně jiné myšlení než ostatní lidé. Dobře věděl, co mají lidé v srdci, znal jejich myšlenky. Věděl, že nikdo ho nedokáže následovat vždy, všude a za všech okolností. Obrátil se na ně a říká jim: "Kdo chce přijít ke mě, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách a dokonce na vlastním životě - nemůže být mým učedníkem. Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem." Jinými slovy bych to vyjádřil asi tak: Kdo by chtěl jít opravdově za mnou a následovat mne, musí jako ten stavitel spočítat, co náklad následování obnáší; jako ten král než vytáhne do boje spočítá vojsko. Kdo by jen tak se chtěl přihřívat v mé slávě, jedná bláznivě. Co tím zamýšlí, co očekává? Vždyť takové počínání nemůže nikam dojít! Ježíš mluví zcela jasně a staví věci na hranu, aby lidem došlo, že nestačí se za ním jen slepě hrnout. Říká: Proč za mnou jdete? Zvažte si to, promyslete si to. Chcete za mnou jít opravdu?

Dnes ráno jsem si četl ranní čtení podle Hesel Jednoty bratrské a právě tam byl ten příběh, jak dva učedníci přišli za Ježíšem a chtěli být v nebeském království jeden po jeho pravici a druhý po levici. Chtěli něco víc, než ti ostatní. Nebyla to tak špatná myšlenka. Ale Ježíš jim říká: Vám ani nedochází, o co žádáte! Proto Ježíš častokrát upozorňoval a říkal: Zvažte si to. Ježíš lidi neodháněl od sebe, ale upozorňoval je, že jít za ním je něco víc, než jenom užívat si krásných zázraků a krásných slov. Říkám otevřeně: Ježíš nepotřebuje "slepé" následovníky, ale ty, kdo vědí, co dělají a pro co se rozhodli. Nikdy nepoužívá manipulaci ani lákadla. Z toho důvodu byla někdy Ježíšova slova i ostřejší, aby všichni dobře pochopili, o co jde. V závěru textu Ježíš říká: "Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho co má, nemůže být mým učedníkem." Aby člověk mohl dostat od Boha to, co On pro něj připravil a mohl jít jeho cestou, která je specifická a nádherná (i když není snadná), tak je potřeba, aby člověk se nejdříve vzdal svých vlastních představ a nároků, vzdal se toho, na čem si v životě zakládá. Ježíš také říká: "Pokud si budete zakládat na sobě, je to jako když si bláznivě nespočítáte svůj život. To je bláznovství! Pokud vy si nezvážíte ve svém životě a nepochopíte, že opravdu to nejlepší a jediné je jít za mnou a následovat mne cele, tak jste jako blázni. Váš život skutečně nemá jiný a hlubší smysl. Bůh váš život určil právě proto, abyste žili s ním a pro něj. V něm se váš život může teprve naplnit."

Toto je slovo pro každého. Ježíš zde mluvil k židům, ale platí to i pro křesťany a pro každého, kdo to slyší. Často křesťané mají problém v tom, že jsou příliš zaměřeni jen na sebe. Chtěli by mít pěkný a snadný život, chtěli by, aby Bůh vyřešil jejich problémy. Často bývá náplní jejich modliteb: "Bože, prosím tě za mojí rodinu, za moje zdraví, za moji práci, tohle zajisti, tamhleto, prosím, prosím, prosím... Ježíš ale říká: "Pojď a následuj mě." Bůh nestojí o život napůl. Ve Zjevení Jana čteme: "Buďte studení, anebo horcí! Co je vlažné, nesnesu v ústech - vyplivnu to ven!" Volá nás k plnému a hlubokému společenství s Ním samým. Čím víc Boha necháváme jednat v našem životě, tím víc můžeme vidět, jak se stává hodnotnějším. Přináší to radost i nám samým vzdor všem nesnázím a těžkostem. Stále nás potkávají nějaká překvapení. Dnes na začátku přenosu nám zde vypadl jistič a musel jsem ho hned běžet nahodit. Stále přichází něco nového, něco, co nás šokuje. Něco se nám nepovede, něco nezvládneme. To se přirozeně stává každému. Ale vzdor všem nesnázím můžeme jít stále kupředu a vědět, že nás Bůh miluje, že v nás jedná a my jsme mu plně vydáni. My mu stále více rozumíme a jsme šťastní v Jeho blízkosti. Pak vidíme, jak se stáváme užitečnými. Po tom On touží a k tomu nás volá.

V závěru textu Ježíš říká: "Sůl je dobrá, ztratí-li ale svou chuť, čím bude osolena? Nehodí se vůbec k ničemu - do země ani do hnoje!" Stejně tak naše životy mají cenu, jedině když jsou plně propojeny s Ježíšem, když Ho necháváme jednat skrze nás. To je Boží milost, a k tomu bych vás chtěl povzbudit i dnes, abyste se nebáli následovat Ho a vydat se mu v důvěře. On vás provede svojí silou a svou mocí.