Hrozba a obrana

Ranní poznámka Ivana Hoffmana

Žijeme v nebezpečném světě. Stále znovu se objevují zločinci plánující vraždy obyčejných lidí, kteří někam cestují. Odhalením teroristů, kteří plánovali výbuchy v desítce obřích dopravních letadel, se tajným službám zřejmě podařilo zachránit na čtyři tisíce životů.

Přesné detaily zažehnaného hororu zatím neznáme, ale objevila se informace, že zpravodajské služby přivedlo na stopu chystaného masakru zadržení islámského radikála na afghánsko-pákistánské hranici. Lze předpokládat, že se zmíněným mužem bylo nakládáno tak, aby mluvil. Velmi pravděpodobně byl mučen. Prioritou asi nebylo úzkostlivě dodržovat jeho lidská práva. Možná je nyní vhodná chvíle vrátit se k aféře s údajnými tajnými věznicemi CIA v Evropě, anebo k zadržování radikálů na Guantanámu a přemýšlet, zda je pro nás skutečně neakceptovatelné drsné zacházení s dopadenými radikály.

Co je povolené, chceme-li aby deset letadel plných lidí nevybuchlo kdesi nad mořem? Trváme skutečně na tom, aby měli věznění teroristé hodnotnou stravu, důstojný režim a jejich výslech probíhal jako korektní interview, při kterém bude za podezřelého mluvit jeho právník? Anebo spíše chceme od vyšetřovatelů výsledky a je nám jedno, jak k nim dospějí? Co je v boji s teroristy přiměřená obrana? Anebo: jsme ochotni raději sbírat mrtvé po atentátech, než si vyčítat, že svou civilizaci bráníme necivilizovaně? Za jakou cenu nám stojí zato být lepší, než jsou ti sebevrazi, kteří nás z nějakých svých náboženských důvodů chtějí povraždit?

Jsou to samozřejmě všechno strašně těžké otázky. Ale jsou to také otázky pro tyto dny a bylo by pokrytecké si na ně neodpovědět. Že klesla cena ropy kvůli očekávanému strachu z létání, není náš hlavní problém.