Bojovaly v nich stovky a tisíce mužů, ale o tom, co se tehdy na bojišti odehrálo, moc neví. Speciál Historie Plus se vrací k méně známým bitvám druhé světové války.
Milí posluchači, v minulých příspěvcích jsme věnovali pozornost zejména vzniku města Hradce Králové. Věděli byste ale, jak se vyvíjel jeho název? Nejprve to byl Gradec.
Ve zdech Malé pevnosti v Terezíně poprvé po 80 letech od konce druhé světové války ožil příběh osvobození tamního ghetta.
Pořad Kalendárium můžete nyní poslouchat na novém audioportále Českého rozhlasu www.mujrozhlas.cz.
Málokdo si dovede představit, jak Evropa vypadala těsně po válce v květnu 1945. Lidé mluvili o apokalypse, ruinách místo měst a vesnic, o lidech na hraně života a smrti.
Už v březnu 1990, čtvrt roku po listopadové revoluci, se začalo v Československu demonstrovat. Doba svornosti končila a začalo se řešit, jak se nový stát bude jmenovat.
„Němci cítili nějaké nebezpečí spontánního výbuchu Pražanů a 1. května rozestavěli po pražských ulicích a prostranstvích obrněná vozidla,“ uvádí historik Tomáš Jakl.
Liberecké muzeum chystá u příležitosti 80. výročí konce druhé světové války výstavu s názvem Lidé ve válce. Předcházel jí rozsáhlý výzkum padesáti tisíc evidenčních karet.
Přes 80 let stará nábojnice z těžkého kulometu. To je jeden z dárků, který si z Aše odvezl syn jednoho z amerických vojáků, kteří v dubnu 1945 osvobozovali západní Čechy.
Lubomír Hlavienka přiblíží, kdo byli Werwolfové, jaké poměry vládly na území Vládního obvodu Opava a proč bychom neměli zapomínat na tábor Hanke v Moravské Ostravě.
Region u šumavské Zlaté stezky zůstával v budování dopravní infrastruktury pozadu. Zatímco na trati z Budějovic do Plzně se už jezdilo, trať od Písku byla teprve zvažována.
Pivo a kultura s ním spojená je jednou z výkladních skříní naší země. V dávných dobách se vařilo především v domácnostech, v malých dávkách a bylo hlavně doménou žen.
„Němci po této velké válce nepochybně nebudou jako národ zničeni. Budou žít dál, což je něco, co pro nás Čechy po roce 1938 rozhodně nebylo jisté,“ řekl v exilu Beneš.
Po roce 1948 byl východní odboj glorifikován, ani to ale některé veterány neuchránilo od pronásledování a věznění. A po listopadu 1989 byli zase vnímáni jako komunisté.
Josef Serinek bojoval v 1. i 2. světové válce, podařilo se mu utéct z koncentračního tábora a zapojit se do partyzánského hnutí na Vysočině.
Při sestavování rodokmenu může někdo narazit na skutečnost, že v matrice není uveden otec. Svobodných matek totiž bývalo v minulosti více, než si možná myslíme.
Také české země se v jednotlivých etapách historického vývoje právě se vztahem k Rusku potýkaly, někdy to byl obdiv – až bezmezný, jindy kritický či odsuzující pohled.
