Hilsnerova aféra v mnohém připomíná soudobé formy antisemitismu
V rámci našeho prázdninového putování po židovských památkách opravených díky projektu 10 hvězd se dnes ještě jednou vydáme do Polné. V tamním rabínském domě je totiž nová expozice, která se zaměřuje na takzvanou Hilsnerovu aféru, která hýbala českou společností od roku 1899 a která v mnohém připomíná i soudobé formy antisemitismu.
Koncem března 1899 došlo nedaleko Polné k vraždě devatenáctileté švadleny Anežky Hrůzové. Když se vracela z práce, u lesa ji přepadl násilník, brutálně ji zabil a její tělo ukryl mezi stromky. Mrtvola byla nalezena až o tři dny později na Bílou sobotu 1. dubna ráno. Velikonoce toho roku připadaly na židovský svátek Pesach, a tak si někteří lidé mysleli, že šlo o rituální vraždu, protože židé chtěli krev křesťanské dívky.
Z vraždy byl neprávem obviněn dvaadvacetiletý nepříliš inteligentní mladík Leopold Hilsner z židovské komunity v Polné, který pocházel z chudé rodiny a živil se především jako tulák a žebrák. Soudní procesy doprovázely mediální protižidovské kampaně a dá se říci, že Hilsneriáda byla největším propuknutím antisemitismu na našem území během 19. století. V mnohém však připomíná i soudobý antisemitismus, jak říká předseda Federace židovských obcí v České republice Tomáš Kraus.
„Expozice o Hilsneriádě přibližuje antisemitismus jako takový na pozadí právě té hilsneriády. Takže je aktuální z toho důvodu, že i v současné době se ve světě a v západní Evropě objevuje hnutí směřující proti izraelské politice. To hnutí se anglicky jmenuje BDS, v podstatě je to bojkot a sankce vůči státu Izrael, a často má velice podobné formy, jaké česká společnost zažila právě na tom přelomu 19. a 20. století.“
Část expozice v Rabínském domě v Polné ukazuje i lidový antisemitismus, který se projevoval v různých formách.
„Jsou známé případy kramářských písní, které se tehdy vydávaly v sešitové formě a jedna z těch nejoblíbenějších a nejvíce rozšířených začínala takto: ‚Nekupujte u Židů cukr, kafe, mouku, protože nám zabili modrookou holku!‘ To byla samozřejmě reakce na polenský případ s Anežkou Hrůzovou.“
A Tomáš Kraus dodává, že v současné době v západní Evropě výzva k bojkotu Izraele vypadá podobně.
„Vypadá tak, že jsou lidé nabádáni, že nemají kupovat například cherry rajčata, protože to je izraelský vynález. A spoustu dalších produktů, které pocházejí údajně z tzv. západního břehu. Takže je to poměrně složitá politická situace a myslím si, že ta česká společnost, minimálně tedy v oblasti médií, je vůči tomuto stále ještě imunní. Pravděpodobně ten polenský proces je stále ještě v kolektivní paměti národa, i když si nedělám velké iluze, že by se o něm učilo na základních a středních školách.
Přesto si Tomáš Kraus myslí, že polenský proces je součástí české identity.
„Stačí připomenout, že hlavním odpůrcem pomluv tohoto typu o rituálních vraždách a takzvaných zločinech Židů byl právě Tomáš Garrigue Masaryk ještě před tím, než se stal československým prezidentem – ještě jakožto profesor, který byl mezi studenty velice populární a měl obrovskou autoritu. Takže se dá říci, že tato vlna antisemitismu definitivně skončila poté, co se Tomáš Garrigue Masaryk stal prezidentem – osvoboditelem, prezidentem Československa.“
Na závěr ještě dodejme, že Rabínský dům v Polné byl nominován do celostátního kola Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro jako nejlepší příklad obnovy kulturních památek za rok 2013.
