Duchovní práce ve vězení
V následujícím příspěvku se podíváme na místo, kam se nikomu nechce - do vězení. Lidé za mřížemi mají různé potřeby, včetně těch duchovních. Právě proto existuje práce vězeňských kaplanů. S jedním z nich, Františkem Převrátilem, si o této složité službě povídala Karolína Koubová.
Stát se vězeňským kaplanem není jednoduché. Kaplan František Převrátil říká, že hodně záleží na osobnosti daného člověka, na tom, jak dokáže tlumočit vězňům poselství, se kterým za nimi přichází, a jak dokáže reagovat na jejich potřeby. Nakolik ale lidé ve vězení chtějí Bibli?
František Převrátil: "Takový zájem, se kterým člověk už přichází, je stejně rozložen jako v celé populaci, ale vzhledem k tomu, že člověk ve vězení má nadbytek času a více se zabývá různými otázkami o životě a o smyslu, tak mnozí, kteří by jinak nepřišli do kostela za duchovním, přijdou. Já nemám za úkol rozeznat, kdo je vinný a kdo nevinný - já naslouchám a v tom naslouchání člověk hodně pozná."
Co je tedy vlastně podstatou práce duchovních s lidmi ve výkonu trestu? Na to jsem se zeptala tentokrát ženy, předsedkyně vězeňské duchovenské péče Renaty Balcarové.
Renata Balcarová: "Nenávidět hřích, neztotožňovat se s hříchem, ale milovat hříšníka. Odloučit ten hřích, ten skutek od toho člověka, to je jakýsi zázrak pro naši klientelu. Pochopili za těch téměř 20 let té služby, že to takto funguje u těch duchovních."
Je ale vůbec v lidských možnostech odloučit od lháře, zloděje nebo vraha - lež, krádež či vraždu?
Renata Balcarová: "Samozřejmě, že mám - jako každý člověk - pocit, že s tím člověkem třeba nemohu promluvit, pro mě - jako pro mámu - byť dospělých dětí, je nepřijatelná pedofilie. Přesto, pakliže ten člověk touží po tom setkat se s duchovním (a je to i můj osobní prožitek), jsem musela oddělit tu hrůzu od toho člověka, kterou naprosto a ve 100 % odsuzuji, a přesto toho člověka přijmout, Pánbůh skrze Ježíše Krista přijímá každého hříšníka. Pakliže bych nebyla toho schopná, pak bych se povyšovala nad toho, pod kterým a v jehož jménu sloužím."
Kněz František Převrátil, který s vězni pracuje, k tomu dodává:
František Převrátil: "Kdybychom na tom trvali, že člověk je se svým hříchem neoddělitelně spojen, tak vlastně poškozujeme celou společnost i toho člověka i jeho rodinné vztahy. Kdyby si člověk měl svůj hřích a vinu stále brát s sebou a nemohlo-li mu být nikdy odpuštěno, vycházeli by nám lidé z vězení vlastně stále stejní."
Velkou otázkou lidstva je otázka po spravedlnosti. Otázka viny a trestu a také smyslu věcí, které nás v životě potkávají. Podle kněze Františka Převrátila nám nezbývá nic jiného, než se před nimi s pokorou sklonit
František Převrátil: "Rozhodně zastávám stanovisko, že každá lidská situace, každé lidské utrpení, které se jeví zcela nespravedlivé, má svůj smysl a úkolem, který patří k lidské důstojnosti, je stále hledat smysl, hledat svoji novou šanci, hledat východisko, které se mi nabízí."
