Černý teriér

Nové plemeno, vyšlechtěné počátkem šedesátých let v Rusku. Cílem bylo vytvořit mimořádně drsného psa, který by byl schopen obstát v tvrdých místních podmínkách. Za základ byl zvolen velký knírač, který byl ve dvou liniích křížen jednak s erdelteriérem, jednak s rotvajlerem, a psi vzešlí z obou linií pak byli opět vzájemně kříženi.

Popis: Velký a mimořádně silný pes pevných kostí, robustního typu, výrazně osvalený. Dlouhá hlava s mohutným vousem, který jí dodává takřka hranaté obrysy. Uši vysoko nasazené, překlopené, trojúhelníkového tvaru. Tělo čtvercového nebo jen mírně obdélníkového formátu, s širokým rovným hřbetem. Ocas vysoko nasazený, dříve se kupíroval. Srst tvrdá, hustá, bohatá, na čenichu a na bradě tvoří vous. Zbarvení černé nebo černé s šedými chlupy.

Charakteristika: Černý teriér prý zdědil po svých předcích jen to nejlepší: po rotvajlerovi vyrovnanost, rozvahu, ale i razantnost, po knírači a erdelovi pak mrštnost, pohyblivost a aktivitu. Má být silný, razantní, ale přesto dobře ovladatelný. Vyniká přirozenou ostrostí, nedůvěřivostí k cizím lidem a oddaností pánovi. Nevadí mu výkyvy klimatu.

Zvláštní nároky: Hodí se pro zkušené kynology a je vhodné ho podrobit výcviku. Měl by být ubytován venku. Srst se musí několikrát do roka upravovat stříháním a denně 5 - 10 minut pročesávat.

Užití: Služební pes, původně vyšlechtěný pro použití v armádě. Schopný služebního výcviku i praktického použití, vhodný zvláště pro ostrahu objektů a osob.

Výskyt: Nejběžnější je v Rusku a v Polsku. I u nás se stává oblíbeným zvláště výstavním psem.

Možná záměna: S velkým černým kníračem, který je však o něco menší, působí subtilněji a odlišuje se také střihovou úpravou.

pes: 66 - 72 cm
fena: 64 - 70 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková