Briard / Berger de Brie

Osrstěná čenichová partie briarda prozrazuje, že jeho předkové patřili k asijským ovčáckým psům. I když podle dochovaných vyobrazení se podobní psi ve Francii vyskytovali už ve 14. století, k vydělení dlouhosrstých francouzských ovčáckých psů došlo až na výstavě v Paříži v roce 1896, zároveň s jejich označením "Berger de Brie", tedy "ovčák z kraje Brie".

Popis: Velký, mohutný a silný pes výrazně obdélníkového formátu. Srst nápadně dlouhá a drsná (tzv. kozí) pokrývá celé tělo včetně obličejové partie. Uši se už dnes nekupírují, jsou tedy zavěšené, spíše kratší, rovněž pokryté dlouhou srstí. Dvojité paspárky na pánevních končetinách jsou typickým znakem plemene. Ocas dlouhý, nesený zavěšený dolů, na konci tvoří háček. Zbarvení - všechny jednotné barvy kromě bílé, kaštanové a mahagonové. Přednost se dává tmavším barvám. Nejčastěji se briardi vyskytují v barvě černé a plavé.

Charakteristika: Energický pracovní pes. Vyniká inteligencí, učenlivostí a chutí do práce. Navenek působí dojmem ostrého psa, k cizím je nedůvěřivý, k vetřelcům nekompromisní, uvnitř své rodiny však láskyplný a něžný.

Užití: Původně ovčácký, dnes univerzální pracovní pes. Velmi vhodný pro služební kynologii, díky své síle a razanci ideální pro strážní službu. Je i dobrým společníkem, ale musí mu být poskytnuto odpovídající zaměstnání.

Zvláštní nároky: Vzhledem k tělesným rozměrům a síle se briard hodí pro fyzicky zdatného, pokud možno zkušeného kynologa. Patří k plemenům poměrně náročným na držení, neboť vyžaduje nejen hodně pozornosti, pohybu a potravy, ale také pravidelnou péči o srst.

Výskyt: Ani běžný, ani vzácný. U nás byl dříve rozšířenější, nyní se okruh zájemců o něco zmenšil.

Možná záměna: Nepravděpodobná. Podobní jsou někteří vzácní evropští ovčáci (katalánský, cao de serra de Aires, pyrenejský ovčák), kteří však jsou podstatně menší a méně mohutní.

pes: 62 - 68 cm
fena: 56 - 64 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková