Bezdomovec

Zmatky se zdraženými lístky na pražskou městskou dopravu vyvolaly frontu u prodejního automatu, lidé nervózně vhazují mince, které jako naschvál pořád propadávají. Této okolnosti využívá jeden bezdomovec, už šedivý, ve strakaté, vlněné bundě, nijak špinavé. Toho by člověk za bezdomovce ani nepokládal, kdyby ho nepotkával na hlavním nádraží příliš často a kdyby se nechoval, jak se choval: Stoupl si před prodejní automat, takže kdo chtěl lístek, musel nejprve jednat s bezdomovcem. Buď mu dát peníze, nebo ho od automatu odstrčit, protože on sám neuhne. Využívám chvíle, kdy se s ním ještě potýká muž přede mnou, a honem házím do škvíry odpočítané mince. Avšak než stroj mou žádost vyřídí, bezdomovec už se na mě cpe: "Kámo, nebuď sketa, dej mi na buřta, ještě sem dneska nejed," a odtlačuje mě, abych do stroje nedosáhl. "Kámo, nebuď, srab, nebuď skoupej, dej mě na buřta, tak slyšíš," tlačí se na automat. Aniž bych na něj pohlédl, odstrkávám ho, a on jak je kymácivý, málem padá. Vybírám lístek a honem pryč.

Teprve když jedu metrem, začínám svou mrzutou náladu hodnotit, své špatné pocity třídit. Zavinil je bezdomovec? Kupodivu na něho vztek ani nemám, ale na sebe: Proč jsem mu nějaké peníze nedal? Copak já jsem, jak on řekl - skoupej? I kdybych každý den někomu dal padesát korun, nijak hůř se mi žít nebude. - No dal bych mu, kdyby si to takhle nevynucoval, kdyby netarasil ten automat - v duchu se hádám sám se sebou. Nedal bys mu, snažil by ses ho nevidět, přestože tak skoupý nejsi, opravuju se. Kdo ví, kolik může vyžebrat, aniž by si peníze vynucoval? Co když jeho chování nebylo projevem drzosti, ale zoufalství, hladu? To tak necháš? Ne, musím okamžitě vystoupit, vrátit se, a původní zatvrzelost odčinit tím, že mu dám klidně stovku, přeci nepojedu nazpátek dvě stanice kvůli padesátce.

Než jsem se odhodlal, dveře se znovu zavřely, a jak vlak dál rachotil v černém tunelu, náhle jsem se zastyděl za tu pošetilost - copak já mám odpovědnost za ňákýho bezdomovce - a bleskově jsem přenesl mysl i zrak k Bleskům a jejich titulkům všude kolem mě: Češi snědli nejvíce uzenin, Maďaři jsou druzí, snažil jsem se přes rameno číst, ale úleva nepřišla; v mysli mi vytanula slova pátera Václava Škacha, který na faře v Mnichově u Mariánských Lázní nikdy žádného tuláka neodmítl: "kdykoliv můžeš udělat dobrý skutek, okamžitě ho udělej. Neváhej, nepřemýšlej, neodkládej ho, protože pak už tu příležitost mít nebudeš," zdůrazňoval. V tu chvíli se mě zmocnila lítost, ba beznaděj, že i kdybych se vrátil a mával stokorunou, nejen toho mého, ale žádného bezdomovce, ačkoliv se to zdá tak nepravděpodobné, bych už neuviděl.

Neuvidět bezdomovce, ba vymýtit je z Prahy, si předsevzal pražský náměstek primátora Jiří Janeček. Městkou polici hodlá posílit o speciální jednotku, která má tyto lidi soustavně otravovat, perlustrovat, vypudit je z vnitřní Prahy, aby odtáhli smrdět tam, kde to nebude tolik vadit. A nebo se nechali zaměstnat a začali žít řádně. Jeho úderná jednotka má i sama posoudit, jak s kterým bezdomovcem naložit. Na případu zachránce novorozence pojmenovaného jako Vendelín Čtvrtek radní Janeček zjistil, že ne každý bezdomovec je rovnou pobuda a opilec. Že jsou mezi nimi i lidé psychicky nemocní, jež z naší společnosti vypudila nerozpoznaná choroba. Že někteří z nich jsou také lidé nižší inteligence, kteří dříve obstáli na venkově v JZD a na státních statcích, a když ztratili zaměstnání, přivábila je do města televizí šířená vidina lepší obživy, k níž bez vzdělání a náležité kvalifikace nemají přístup. Opilci se stali až dodatečně, protože bez alkoholu vydržet chlad, nepohodu i bezvýchodnost situace není možné. Psycholog Jeroným Klimeš popisuje případy zaviněné rozpadem manželství, kdy jeden či druhý si přivedou domů nového partnera, a ten starý raději uteče. Přibývá i těch, které vystrčí na ulici exekuce majetku jako důsledek neuvážených půjček či jiného karambolu, kdy i spořádaný člověk přestane být schopen plnit své závazky. Konečně mezi bezdomovce mohou patřit i tuláci ze zásady, nespoutaně svobodomyslní a přírodní lidé, nebo i ti, kteří jenom přestali rozumět úřední řeči a nárokům na digitalizaci života. A kdo ví, jestli mezi bezdomovci nejsou i nerozpoznaní poustevníci a svatí muži, pro něž čelit pořádkovým gardám radního Janečka bude prvním stupněm mučednictví.

Doufám, že rezolutní prohlášení radního Janečka jsou určena pro tisk a pro ten tak zvaný pořádkumilovný lid, který chce mít Prahu čistou a krásnou. Doufám, že Janeček chce ve skutečnosti bezdomovcům pomoci, a nikoliv jejich situaci ještě zhoršit. Snad si uvědomuje, že i bezdomovec má nárok na veřejný prostor zvaný Václavák, stejně jako vysoký manažer, zvaný tlustý kocour, smí do hlubokého lesa. Lidé ubozí táhnou se historií od Starého zákona a jejich žebravá ruka nám byla nepříjemná vždycky. Avšak bez nich by bylo hůř i nám. Ubylo by míst i zjevných příležitostí pro konání okamžitých dobrých skutků, k nimž jinak se ve shonu ani nedostaneme anebo uschnou v mysli jako nikdy nesplněné dobré úmysly.

Tak proto je v Praze na Hlavním nádraží těch bezdomovců tolik! Aby možnost okamžitého dobrého skutku nebyla jen pro ty, kteří se k bezdomovcům bezohledně proderou, a také aby žádný z bezdomovců nezbohatl nad slušnou žebráckou míru "tlustých potkanů".

Do příštího týdne vám přeji, vážení posluchači, rychlé rozhodování.