Arcibiskup - most mezi světy
Praha stále neví, kdy Vatikán oznámí nového arcibiskupa. Od člověka na tomto postu se očekává mnoho. Měl by být garantem hodnot, zrcadlem politikům, inspirací pro širokou veřejnost, mostem mezi světem věřících a nevěřících. Principiální je samozřejmě jeho role pro římské katolíky, ale k arcibiskupskému paláci pozorně hledí i zdejší protestantský svět.
Důležitý a podnětný komentář veřejného dění. Nepodceňovat, naslouchat! - tak vnímá pozici a roli pražského arcibiskupa Pavel Hošek, kazatel Církve bratrské, respektovaný intelektuál. A Hoškovo "nepodceňovat, naslouchat" směřuje i do sféry politiky. To znamená, že pražský arcibiskup nesmí tuto oblast ignorovat, naopak musí být ve vztahu k politikům aktivní. Což ovšem neznamená mocensky tlačit nebo kouti nějaké pikle...
Pavel Hošek: "Nabízet jim vstřícnou kritiku, ten pohled z hlediska věčnosti, jak by řekl Masaryk... A mám pocit, že to potřebují dokonce ze všeho nejvíc. Ale tím vůbec nemyslím politické ambice, tím vůbec nemyslím, že by měl vystupovat jako hráč v politice! Ale jako důležitý hlas, který není zaštítěný a zajištěný nějakou instituční pozicí, ale úctou, které se těší jako pražský arcibiskup."
Arcibiskupský palác na Hradčanském náměstí v Praze, v těsném, starobylém a vznešeném sousedství Pražského hradu - to je symbolika jako hrom. Sídlo pražského arcibiskupa a primase českého je viditelné zdálky, ze všech stran. A člověk, který zde působí, by též měl být schopen hledět do všech stran a vidět a vnímat všechny. Nejen prezidenta, kterého má za rohem, nejen poslance a senátory kousek pod Hradem, nejen své ovečky, které přicházejí na jeho bohoslužby do katedrály... Ale z toho vršku na Hradčanském náměstí je dobře vidět i mezi četné houfy nevěřících, pochybovačů a lidí tzv. na cestě, je vidět do dálky a do hloubky naší trochu zmatené, trochu nešťastné a stále hledající české společnosti.
Pavel Hošek: "Je velmi důležité, aby někdo, na koho je hodně a z dálky vidět, byl jednak mostem mezi světem věřících a sekulární společností a také, aby těmi hodnotami, které zastává, na obě strany - tzn. jak do církve, tak vně směrem z církve - povzbuzoval, podněcoval a někdy také dokonce napomínal... Asi tak, jako když Benedikt XVI., římský biskup, napsal encykliku Láska v pravdě. Ta vzbudila ohromnou odezvu široko daleko za hranicemi římskokatolické církve, protože v ní hovoří o politice, ekonomice, ekologii, pomoci rozvojovým zemím, problematice přistěhovalců. Tzn. o palčivých problémech současného světa, které musejí zajímat každého, ať je věřící nebo není."
Pavel Hošek tvrdí: "Když bude pražský arcibiskup mluvit o aktuálních palčivých problémech a bude na ně nabízet perspektivu, která vychází z jeho tradice a víry, budou mu vnímaví lidé rádi naslouchat." A já dodávám: a nestane se tak církevní obdobou okrasného a pasivního fenoménu zvaného v politice - kladeč věnců...
