Zvláštnosti židovského kalendáře
Začátek každého roku vyvolává vždy zvýšený zájem o měření času - letopočet a kalendář. Ten křesťanský, podle něhož je rok 2009 počítán, však není jediný. Například Židé již loni v září oslavili počátek roku 5769. Jak k tomuto číslu došli? A jak je vůbec židovský kalendář sestaven? Odpověď nabízí náš úvodní příspěvek.
Židovský letopočet se podle tradice počítá od počátku světa. Za první den tohoto letopočtu se přitom, možná překvapivě, nepovažuje první den stvoření, jak ho popisuje Bible, ale teprve den šestý. Tento den je totiž spjat se stvořením prvního člověka a od jeho existence Židé odvozují i potřebu počítat dny, týdny a roky.
Jestliže judaismus soudí, že od vzniku světa uplynulo 5769 let, je to v zřejmém rozporu s poznatky vědy. Systém počítání let, jak ho popisuje Bible, však není zcela jasný. Podle některých názorů jednotlivé roky zmiňované Biblí nelze brát doslova, protože biblický rok vyjadřuje jiné, delší časové úseky. Podobně by se prý nemělo důvěřovat věku biblických postav, protože v tomto případě spíše záleží na symbolice čísel a jejich vzájemném vztahu než na reálnosti údajů. Ať však o židovském kalendáři rozvažujeme jakkoliv, není výjimečný jen svým letopočtem. Ve vyprávění o stvoření se v Bibli píše: "Byl večer a bylo jitro, den první... Byl večer a bylo jitro den druhý.." Tak tomu je den za dnem po celou dobu stvoření. Podobně všechny dny židovského kalendáře začínají ve shodě s Biblí večerem a následujícím večerem končí. To je také důvod, proč například židovský den odpočinku, šabat, začíná již v pátek po setmění a končí po setmění dne následujícího.
Odlišné odměřování počátku letopočtu a začátku a konce dnů však není jedinou zvláštností židovského kalendáře. Ten, na rozdíl od běžného kalendáře, nevypočítává 12 měsíců roku podle běhu Slunce, ale Měsíce, a každý kalendářní měsíc tak trvá 29 nebo 30 dnů. Čistě lunární systém se však dlouhodobě užívat nedal. Při důsledném zachovávání takového kalendáře by se totiž doba vyměřená jednotlivým židovským svátkům po čase odchýlila od ročního období, s nímž tyto svátky souvisely. Nezbylo proto než lunární kalendář o 354 dnech propojit s kalendářem slunečním, který má o 11 dní více. Svátky se potom mohly slavit v příslušném ročním období, ale v židovském kalendáři se to projevilo nepravidelným vkládáním 13. měsíce do ročního cyklu. Děje se tak sedmkrát za 19 let.
V Bibli jsou hebrejské měsíce označovány čísly a samostatná jména najdeme jen u 4 z nich. Ostatní měsíce byly pojmenovány až v babylonském zajetí po zničení prvního jeruzalémského chrámu roku 586 před občanským letopočtem. Tato babylónská označení hebrejských měsíců se užívají dodnes. Dva měsíce židovského kalendáře se přitom liší od všech ostatních, protože jsou měsíci Nového roku. Židé totiž ve svém kalendáři rozlišují nový rok náboženský a občanský. Ten náboženský začíná v měsíci nisan, který připadá na březen či duben. A tak jako je sedmý den týdne, šabat, Židům svatý, tak je svatý i měsíc sedmý. Tento měsíc zvaný tišri připadá na září či říjen. A s jeho prvním dnem před více než 5769 lety je spjat počátek židovského letopočtu i kalendáře.
