Židovská zkušenost: život není samozřejmý
V neděli 21. září v jedenáct hodin začne na Židovském hřbitově v Terezíně tryzna Kever avot. Je to tradiční pieta, kterou pořádá Federace židovských obcí a Pražská židovská obec jako připomínku lidí, kteří zahynuli během války v koncentračních táborech. Po modlitbě na Židovském hřbitově navštíví účastníci piety Kever avot místo u řeky Ohře, kam byl vhozen popel dvaadvaceti tisíc obětí z Terezínského ghetta.
Pláč je věrným souputníkem Židů po věky věků, společníkem v jejich nelehkých dějinách. Ale nejen pláč a smutek, také naděje a nezdolná síla.
Terezínským ghettem prošlo asi 155 000 mužů, žen a dětí. Na 35 000 z nich nalezlo smrt přímo v Terezíně, dalších 83 000 vězňů po deportaci z Terezína zahynulo ve vyhlazovacích táborech, v pracovních táborech a za pochodů smrti v závěru války. Umíte si představit, kolik je to zmařených lidských snů, nenaplněných tužeb, neodžitých životů, nevykonané práce, lásek, které zhasly dříve, než se mohly rozvinout?
Osud zavražděných z Terezína je mementem, je sdělením pro všechny generace, bez ohledu na to, kolik času uplynulo od války. Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea, říká: "Židovská zkušenost je, že život není samozřejmý. Je to dar, je třeba být za něj vděčen, je třeba v životě něco odvést a uvědomovat si, že člověk je za život odpovědný.
A protože se tisícům a milionům lidí nepodařilo svou pozemskou cestu dojít do konce, je namístě na tyto lidi vzpomínat. A znovu bych chtěl zdůraznit, je to obecně důležité - připomenout si, kam může vést lidská nenávist, totalita, jakou cenu má potom lidský život, hodnoty demokracie, a za co se i dnes stojí postavit. Čili proto ty upomínkové akce. A ne náhodou proti nim, právě proti nim, se tak velice ostře vymezují, a proto je tak nevybíravě napadají extrémisté všeho druhu, především neonacisté."
Co by mělo lidem v souvislosti s osudem Židů nejvíce utkvět v duši? Jan Munk, ředitel Památníku Terezín, říká, že na základě zvrhlých ideologických pohnutek byl vytvořen systém, který zavíral a vraždil lidi. A může se to stát kterékoliv skupině obyvatel.
Jan Munk: "I když člověk není ten pronásledovatel, tak může být buď oběť, nebo může být ten, který se na to dívá a někde se přikrčeně schovává, prostě k tomu mlčí, anebo může být také ten, který pomůže, a který se snaží zachránit co nejvíce lidských životů. Tak to prostě bylo!
Je každého zodpovědnost, jak se rozhodne. A já jen dodám, že je to princip lidského života ve všech jeho situacích. Přejme si, aby se dilemata, jejichž důsledky Židé zakusili, již nikdy neopakovala.
