Zelené království mechorostů
Na další botanicky významné území se vydáváme s doktorem Janem Čeřovským a inženýrem Handrijem Härtelem.
Budil: Proč vábí botaniky České Švýcarsko?
Čeřovský: Nejdříve k tomu názvu. To jméno vzniklo někdy na přelomu 18. a 19. století v Sasku jako Sächsische Schweiz, Saské Švýcarsko, pak překročilo k nám do Čech jako Švýcarsko české. Nejdříve bylo používáno jako určitý turistický predikát, dneska už je přijímáno i jako platné geografické jméno. Se Švýcarskem má tato krajina dost málo společného, ale přece jenom Švýcarsko určitou roli při vzniku jména hrálo. Švýcarsko totiž bylo vždycky mekkou romantismu a krásy této krajiny divokých skal a lesů pomáhali objevovat švýcarští výtvarníci, kteří působili na přelomu předminulých století na slavné umělecké akademii v Drážďanech.
Budil: Švýcarsko, to jsou hory, ale v Českém Švýcarsku se do výšin nevydáváme. Vadí to botanikům?
Härtel: Ano, máte pravdu. Hřensko je, jak známo, nejnižším místem naší republiky a téměř celé České Švýcarsko leží z hlediska nadmořských výšek v nížinném až pahorkatinném stupni. Výjimkou je pouze 620 metrů vysoký Růžovský vrch, který je ale budován čedičem. Přesto vegetace Českého Švýcarska má převážně podhorský, místy až horský ráz. To je způsobeno specifickými mikroklimatickými podmínkami, kdy do hlubokých a zastíněných roklí stéká studený vzduch, takže dochází ke klimatické inverzi. Ta se pak projevuje tzv. zvratem vegetačních stupňů, kdy naopak v nižších nadmořských výškách, na dně roklí, rostou některé druhy, které bychom jinak nalezli pouze v horách či v podhůří. Patří mezi ně například violka dvoukvětá, která žlutě rozkvétá v květnu v soutěskách Kamenice a Křinice, dále čípek objímavý nebo plavuň, vranec jedlový, z vranek je na tyto inverzní polohy vázána vzácná Lophosia grandiretis, z mechů jmenujme alespoň ploník horský...
Čeřovský: Pokud jde o kvetoucí rostliny, bohatstvím druhů České Švýcarsko nijak zvlášť nevyniká, ale důležité je, že ty nejzajímavější druhy se vyskytují také v ekologicky zajímavých, zdánlivě extrémních podmínkách. Například krásná kapradina žebrovice různolistá se zde dokonce vyskytuje na skalách, jako nikde jinde v Evropě. Na skalách roste také rojovník bahenní, to je jinak keř příznačný pro rašeliniště, v naší květeně nejbližší příbuzný pěnišníku, rododendronu. Ten začátkem června září na okrajích a římsách skal svými bílými kulovitými květenstvími, vypadá to jako takové malé lampionky, Němci mu dokonce říkávali saská protěž, jeho sušené aromatické květy s podvinutými listy pak dávali do šatníků jako repelent proti molům.
Budil: A co tvoří základ té rozmanitosti zeleně Českého Švýcarska?
Härtel: Ráz rostlinstva Českého Švýcarska výrazně určují tzv. rostliny tajnosnubné neboli kryptogamické, zejména kapraďorosty a mechorosty, případně lišejníky. Z kapradí a plavuní již byly některé zmíněny, z přesliček bych uvedl vzácnou přesličku luční, která v území roste podél potoků. Mechorostů se udává v Českém Švýcarsku kolem 270 druhů, což je na chudé pískovce relativně hodně. K charakteristickým druhům patří například čtyřzoubek průzračný, který často v souvislých porostech kopíruje členitý mikroreliéf pískovcových skal, na vlhčích skalách játrovka vršatka Taylorova nebo bělomech skalní, vytvářející typické mechové polštáře sivé barvy. Nelze opomenout ani přípovičník zpeřený, jehož prvoklíček zelenožlutě světélkuje ve skalních štěrbinách. Vzácností je také chudozubík Braunův, který má v Českém Švýcarsku jediné recentní lokality v republice. Charakteristickou skupinou mechorostů jsou rovněž rašeliníky, které zde však nerostou pouze na rašeliništích, ale též na vlhkých, zastíněných skalách, obdobně jako rojovník. Z lišejníků je patrně nejnápadnější tzv. lišejník sírový, který tvoří souvislé žluté porosty na skalních stěnách.
Budil: Pane doktore, přiznejte se, máte České Švýcarsko rád také proto, že se tady dají dělat objevy?
Čeřovský: Já mám České Švýcarsko velice rád, protože jsem tam pracoval na své diplomní práci. A skutečně byl v nedávných letech v Českém Švýcarsku nebo v Česko-saském Švýcarsku učiněn objev téměř senzační, nejen pro Českou republiku, ale i pro střední Evropu - objev kapradiny vědeckým jménem Trichomanes speciosum. My jsme ji v češtině pojmenovali vláskatec tajemný a to jméno jsme mu dali proto, že rostlinu nalézáme v tajuplných podmínkách hluboko ve skalních štěrbinách, kam už proniká tak málo světla, že si na něj obvykle musíme posvítit baterkou. A to, co uvidíme, je klubíčko zelených vláken, spíš něco jako drobná zelená řasa. Ta kapradina totiž u nás roste pouze ve stádiu prvoklíčku. Bohužel už u nás neuvidíme krásné zelené listy rostliny, která byla tolik ceněna skalničkáři ve viktoriánské Anglii.
Budil: Už nikdy?
Härtel: Je to málo pravděpodobné. Ale i dnes se dá najít nějaká vzácnost. Například kolegové zde v posledních letech nalezli dva druhy, které již byly považovány v České republice za vyhynulé - žabníček splývavý a třezalku pěknou, oba druhy s výrazně suboceánickým rozšířením. Lokality se nacházejí na levé straně Labe, tedy v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Právě s ohledem na takovéto významné lokality nezahrnuje navrhované botanicky významné území České Švýcarsko pouze území národního parku, ale též části chráněné krajinné oblasti, jako je zejména nesmírně zajímavý kaňon řeky Labe s výskytem řady ohrožených druhů. Z nich nejznámější je asi drobnokvět pobřežní, který u nás roste již jen na Labi mezi střekovským zdymadlem a státní hranicí, a je spolu s dalšími druhy ohrožen plány na výstavbu jezů na Labi.
Budil: Takže, páni botanici, doporučte nám, kam se vydat v Českém Švýcarsku, abychom byli obdivovateli a ne škůdci.
Čeřovský: Myslím si, že k rychlému poznání celého charakteru území i jeho botanických zajímavostí postačí už procházka či projížďka na člunech soutěskami říčky Kamenice nad Hřenskem. Tudy jsme v nedávných dobách prováděli několik exkurzí mezinárodních odborníků a ti byli vždycky nadšeni. Požitkem je ovšem výprava do odlehlejšího zadního Českého Švýcarska severozápadně od obce Jetřichovice, což je skutečně procházka divočinou skal a lesů.
