Význam světla v judaismu
Pravidelné předčítání z biblických Pěti knih Mojžíšových pokračuje příští sobotu 9. června čtením Čtvrté knihy Mojžíšovy, a to od 8. do 12. kapitoly.
Oddíl začíná slovy: „Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ´Mluv k Áronovi a řekni mu: Když budeš zapalovat kahánky, dbej aby těch sedm kahánků svítilo dopředu před svícen´.“
Sedmiramenný svícen, hebrejsky menora, který každý večer zapalovali kněží v příbytku a poté v jeruzalémském Chrámu, neměl ozařovat vnitřek svatyně. A neměl ani osvětlovat Toho, pro nějž byl Chrám zbudován. Vždyť Hospodin sám je Tvůrcem a původcem veškerého světla, které povstalo jeho slovem „jehí or – budiž světlo!“. Světlo sedmiramenného chrámového svícnu tak bylo světlem symbolickým, připomínajícím tajemství nadpřirozeného světla stvoření. Paprsky světla šířícího se z menory ve svatyni symbolicky ozařovaly celý svět.
Když král Šalomoun zbudoval Chrám, dal udělat, jak se píše v První knize Královské, také okna se zužujícím se ostěním. Naši učitelé vysvětlují, že na vnitřní chrámové stěně pak byla okna jakoby úzká, ale zvenku široká, aby se světlo vycházející ze svatyně rozprostřelo po celém světě.
Každý, kdo hledá Hospodina, jde cestou ozářenou symbolickým světlem chrámového svícnu. Proto prorok Izajáš vyzývá svůj lid: „Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!“ Takto kráčet je však důležité pro každého člověka, neboť se tím přibližuje vlastnostem svého Tvůrce.
Jednou z Božích vlastností je spravedlnost, a prorok Jeremiáš prohlašuje: „Jsi spravedlivý, Hospodine“.“ Proto nám také 97. žalm praví, že pro každého spravedlivého člověka je zaseto světlo a radost pro ty, kteří mají přímé srdce. Jaké světlo je zaseto pro spravedlivého? Jistě to je tajemné světlo stvoření, v němž se projevila Boží všemohoucnost.
V této souvislosti se podívejme na číselnou hodnotu hebrejských písmen, na gematrii: Slovo „OR – SVĚTLO“ je tvořeno písmeny „alef“, „vav“ a „reš“, která mají souhrnnou hodnotu 207. Shodnou numerickou hodnotu, tedy 207, má slovo „RAZ – TAJEMSTVÍ“, které je tvořeno písmeny „reš“ a „zajin“. Máme co činit s tajemstvím světla stvořeného Hospodinem na počátku světa.
Světla sedmiramenného svícnu též odpovídají šesti dnům stvoření. Tři světla napravo a tři nalevo hořela směrem k prostřednímu světlu menory. Toto prostřední světlo symbolizuje šabat. Z duchovního hlediska šabat není na konci týdne, ale uprostřed, neboť k němu se vše soustřeďuje, ať zprava či zleva.
Židovská tradice to vyjadřuje i tak, že tři dny před počátkem šabatu pociťujeme jeho blížící se svatost a světlo. Po skončení šabatu nás pak svatost a světlo šabatu ještě tři dny provázejí. Světlem Židů je šabat a oni sami, jak praví prorok Izajáš, mají být světlem národům, neboť světu přinesli světlo monoteismu.
Autor je rabín žijicí v Izraeli.
