Vliv Bible na v českou literaturu
Každoročně slaví katolíci v neděli před slavností Krista krále Den Bible. Letos připadá tento svátek právě na zítřek. Je příležitostí nejen se do knihy knih začíst, ale také si připomenout, jak silný vliv měla na utváření naší kultury. Jakub Šiška se v následujícím příspěvku zaměřil na to, jakou stopu zanechala Bible v české literatuře.
Bibli můžeme číst na mnoho způsobů: jako slovo Boží, jako svědectví o pozoruhodných historických událostech nebo jako výjimečné literární dílo. Není tedy divu, že od samého počátku inspirovala umělce nejrůznějších žánrů, české literáty nevyjímaje. I v dílech na první pohled zcela světských můžeme zahlédnout biblický třpyt, který ukazuje na další možné pochopení toho, "co tím chtěl básník vlastně říci". Patrné je to hlavně od 19. století, domnívá se teolog, básník a esejista Milan Balabán.
„Devatenácté a dvacáté století je už osvobozeno od takové skalní církevní víry a od představy, že Bible má jednu dimenzi, kterou odhaluje a určuje samotná církev. Proto zde byly pokusy interpretovat sakrální útvary Starého a Nového zákona profánně, jakoby pro každého člověka, s pokusem vystihnout základní rysy: zdrženlivost, opatrnost, láska, radost a podobně.“
Mezi biblickými postavami, které inspirovaly české básníky a spisovatele, jsou podle Milana Balabána na prvním místě Adam a Eva. Tito mýtičtí lidé, kteří zavinili náš pád z ráje, jsou v očích teologů předobrazem každého z nás. Člověk, který se začne chovat jako Bůh a přivede tím sebe i svět kolem do zkázy, je blízký např. Karlu Čapkovi. V divadelní hře Adam Stvořitel, kterou napsal společně s bratrem Josefem, stvoří hlavní hrdina nadčlověka, ale nedomyslí, jaké to bude míst důsledky.
„Adam tam není pochopen ve své hloubce, ale spíš ve svých možnostech, velmi negativních. Adam stvořitel je avízo diktatury, která je stále blízko a na kterou si musíme dát pozor.“
V mnoha dílech českých básníků vystupují jako symboly nebo poslové zpráv havran a holubice. I tady je znát biblická inspirace, konkrétně Píseň písní. Jeden z nejznámějších holubičích veršů v české poezii pochází z pera Karla Hynka Máchy. Jeho slova "hrdliččin zval ku lásce hlas" jsou podle Milana Balabána patrně ohlasem biblické "holubičky v rozsedlinách skály".
„Hlas ptáka, který ohlašuje jaro, byl pro Máchu jako romantika a v jistém smyslu duchovního šílence, velmi důležitý. Také on konfrontuje jaro, máj, lásky čas s ohavnými událostmi, které vyjevuje: s vraždou, s uvězněním.“
Inspirací pro básníky i prozaiky je i Nový zákon. Jeho ústřední téma, tedy Ježíšovo ukřižování a vzkříšení, však najdeme v české literatuře poměrně zřídka. Výjimku tvoří věřící básníci, kteří hledali v Bibli útěchu v dobách pronásledování nebo osobních těžkostí. Z těch moderních si asi mnozí z nás vybaví hlavně básníka s kytarou Karla Kryla.
Vliv Bible na v českou literaturu
