Velikonoce v Jeruzalémě
Velikonoční svátky jsou dávno za námi, pomlázky jsou odloženy, vajíčka jsou snědena a slavnostní mše jsou odslouženy. Jsou ale denominace, které největší svátky křesťanské víry teprve čekají.
Velikonoce se v Jeruzalémě slaví už téměř 2000 let a zejména v posledních generacích se rok od roku tolik neliší. Do města se nahrnou poutníci ze všech stran a atmosféra je dojímavá i trochu napjatá. Nejviditelnější a také asi nejdůležitější je pouť po všech 14 zastaveních křížové cesty, která začíná mimo hradby v Getsemanské zahradě a končí v chrámu Božího hrobu, kde byl Ježíš podle tradice pohřben. Sem směřuje procesí tisíců lidí, kteří musejí projít úzkými uličkami jeruzalémského Starého Města. Mnozí z nich nesou na ramenou dřevěné kříže, které, jak novináři rádi zdůrazňují, vyrábí a prodává jeden zdejší muslimský truhlář.
Letos byla atmosféra přece jen o něco napjatější, protože se ve vzduchu vznáší dojem z teroristického útoku na židovskou školu, který spáchal počátkem března obyvatel východního Jeruzaléma. Obavy těsně před Velikonocemi vyvolaly i projevy představitelů Hizballáhu a Al Kajdy, které hrozily útokem na izraelské cíle. Nic vážného se naštěstí během Velikonoc nestalo.
I tak bylo v Jeruzalémě celkem horko, teploměr vystoupil nad 30 stupňů a jedním z mála úkrytů před vyčerpávajícím sluncem byla - symbolicky - budova chrámu Božího hrobu, kterou dnes sdílí 6 církví, včetně církve římskokatolické. Pro úplnost dodejme, že protestanté za autentický Ježíšův hrob považují jiné místo, takzvaný Zahradní hrob, který leží za jeruzalémskými hradbami, právě tam se odehrávaly jejich velikonoční bohoslužby.
U samotného Božího hrobu ve Starém Městě se tak nejčastěji ozývala řada jazyků katolických národů, tedy polština, španělština nebo italština, protože pravoslavné Velikonoce spadají až na konec dubna. Právě k ortodoxním církvím se hlásí většina zdejších křesťanů, ať jsou to Arabové, kteří jsou většinou řecko-ortodoxního vyznání, tak samotní Řekové. Viditelná je také ruská pravoslavná církev a také církev arménská. Právě proto jsou teprve pravoslavné Velikonoce považovány za ty pravé, protože se týkají většiny z dvou až tří set tisíc křesťanů, kteří na území Izraele a palestinské samosprávy žijí.
Mezi Řeky a Armény už delší dobu panuje napětí a mnozí se obávají, že špatné vztahy mohou narušit i velikonoční oslavy. V prosinci došlo na fyzické potyčky mezi mnichy obou církví v betlémském chrámu Narození Páně a v únoru i v jeruzalémském chrámu Božího hrobu. Představitelé ostatních církví, včetně katolické, proto vyzvaly obě znesvářené strany k urovnání vzájemných vztahů.
Zdejší katolickou církev čeká velká změna, v souladu s obvyklými pravidly odchází ve věku 75 let z funkce místního katolického patriarchy Michel Sabah, kterého vystřídá Fuad Twal, kněz původem z Jordánska, který dříve sloužil také jako tuniský arcibiskup. Pod jeho správu bude patřit 75 tisíc katolíků z Izraele, palestinských území a Jordánska.
