Vaše postřehy: "Nezvyklý pohled"
Během rekonstrukce pavilonu si gorily užívají klidu v ložnicích, a proto jsem mohl s fotoaparátem navštívit prostory, kam bych se jindy nepodíval. Nejvíce mě zajímala protipovodňová věž, která při ničivé povodni před pěti lety zachránila život čtyřem obyvatelům pavilonu.
Cestu sem začínám na schodech v nejvzdálenější části haly. (Tohle místo si velmi oblíbila Kamba v době, kdy byla březí, vzpomínáte?) Projdu přepouštěcí chodbou a hned za dveřmi se ocitám v úplně jiném světě. Je tu horko a vlhko, jakoby na mě dýchnul prales. Nasládlá vůně goril je všude kolem i přesto, že tady už týden nebyly. Jsem vlastně pod střechou pavilonu, na ochozu přímo nad vnitřní expozicí. Kdyby zde právě neprobíhaly úpravy, dělilo by mě od naší gorilí rodiny jen pár metrů výšky a hustě osázený květník. Rychle přeběhnu ochoz, abych nepřekážel zahradníkům v jejich práci a ocitám se na schodech do protipovodňové věže. Zásluhou velkého střešního okna je tady dostatek světla, takže i kdyby v zatopeném pavilonu nešel elektrický proud, obsluha i zvířata uvidí celkem bez problémů. Ani "šubry" nemají hydraulické ovládání, ale jenom ruční táhla. Většinu prostoru věže zabírají dvě klece. Palandy, špalky a podobné vybavení bychom tu hledali marně, v klecích je pouze pár provazů. Je vidět, že tady gorily mnoho času netráví. Vše je zařízeno tak, aby se vystresovaná zvířata v případě paniky nezranila.
Ošetřovatelé s gorilami přechod do věže občas trénují, aby si zvířata zvykla a neměla strach, kdyby tudy musela znovu pavilon opustit. Jenom Richardovi se do věže z neznámého důvodu nějak nechce. Proto podstupuje svůj speciální trénink přechodu do transportní bedny, kam (samozřejmě za chutný úplatek) bez problémů zaleze a nechá se (na chviličku) zavřít.
Děkuji Markovi za informace a přeji mu, aby už nikdy nemusel věž použít!
