Václav Větvička

Po tmě strach nemívám, ale po babičce jsem klokočí měl. Klokočí jako růženec, modlitební pomůcku, bohužel nikoli jako keř, klokoč zpeřený, Staphylea pinnata. K tomu...

Mílovými kroky - jak říkávali literáti - se blíží jejich čas. Nikoli literátů, ale mých oblíbenkyň, pivoněk. Oblíbených snad od nejranějšího dětství, kdy jsem při B...

Umění a květiny našly určitý souzvuk nejen ve známé písničce pánů Suchého a Šlitra o tulipánu. Někdy je dokonce umění určitým svědkem biologického jevu - jako napří...

Nedá mi to, abych vás v těchto dnech neposlal do některého z našich parků, poohlédnout se po časně kvetoucích pěnišnících. Nebo, chcete-li, rododendronech, což je p...

Zátěží současného století je, že bez techniky nikdo nedá ani ránu. Pomalu se bojím, že nás počítače odnaučí psát tužkou. O biologických pozorováních snad ani nemusí...

Je-li něčeho pomálu nebo vzácně, je toho jako šafránu. Tohle slůvko, zdánlivě "echt" české - co jen tady bývalo šafranic a kolik je jen v pražském telefonním seznam...

Česká botanika není disciplína vysloveně chlapská. Dokonce už začátkem 19. století se v ní uplatnila a doslova proslavila žena - Josefina Kablíková. Její portrét v...

Jen se na ně podívejte, jak se pohupují ve větru. Modlící mlýnky našich strání a lesů - a pro nás, obyvatele měst, i parků.

O únoru říkávala naše babička, že to je měsíc smrťák. U nás nebyl "únor bílý, pole sílí", ale únor-smrťák. Takový nanicovatý, nepovedený měsíc. A co už toho natropil!

Tak, jak se kvapem blíží konec roku, tak také vycházejí vánoční hvězdy. Nad Betlémem i v květinářských obchodech. Ty první v tradičních betlémských končinách, ty dr...