V Praze byla před pětisty lety vydána první hebrejská kniha na sever od Alp
Pět set let uplynulo letos v prosinci od chvíle, kdy byla v Praze vydána první hebrejská kniha, která získala prvenství nejen v Čechách a na Moravě, ale i v celé východní a střední Evropě. Toto významné výročí připomíná výstava, kterou můžete do konce února navštívit v Galerii Roberta Guttmanna na Starém Městě pražském. Připravilo ji Židovské muzeum v Praze.
„A nebudete muset chodit za rabínem“ je výstižný název výstavy, která připomíná pětisté výročí hebrejského knihtisku v Čechách a na Moravě. Tento název vystihuje vliv knihtisku na demokratizaci a laicizaci vzdělanosti a je doslovným citátem z jednoho starého pražského vydání hebrejské Bible. Na výstavu bylo zapůjčeno 50 knih a jak říká tisková mluvčí Židovského muzea v Praze Jana Havlíková, vesměs se jedná o světové unikáty.
Jana Havlíková: „Jsou to knihy ze 16.-18. století, všechny jsou maximálně ve dvou exemplářích na světě, ale ta nejstarší, která je záminkou pro tuto výstavu, je sidur, což je modlitební kniha pro všední dny a sobotu, která byla v Praze vydána v prosinci 1512.“
A kurátorka výstavy Olga Sixtová k této nejstarší knize dodává:
Olga Sixtová: „To je nejčastěji používaná liturgická hebrejská kniha, takže myslím, že to byla dobrá volba od těch tiskařů, že volili to, co zaručeně všichni potřebovali a prodali.“
Výstava také dokládá pozoruhodně otevřenou spolupráci židovských typografů s jejich křesťanskými kolegy, která trvala od roku 1512 po dobu zhruba padesáti let, než ji narušila protireformace. Olga Sixtová v ní vidí nadšení profesionálů.
Olga Sixtová: „Ta nová technologie, myslím, ty lidi tak fascinovala, že si vyměňovali poznatky, zkušenosti a štočky... Dokonce ty nejstarší hebrejské knihy se nejspíš tiskly v křesťanských tiskárnách, například v tiskárně Kramáře Severina, který ji pronajímal tiskařům různých denominací, snad kromě katolíků.“
Důležitou součástí knih jsou také ilustrace.
Olga Sixtová: „Obecně panuje představa, že židé nesmějí zobrazovat lidskou tvář – není to pravda, vlastně to bylo spojeno s tím, kde, v jaké době a v jakém majoritním prostředí oni žili. Takže například kdybyste se podívala na rukopisy, které vznikaly uprostřed majoritní islámské společnosti, tak jsou pouze tak ornamentální, jako ta islámská iluminace. A naopak středověké hebrejské rukopisy, které vznikaly v Itálii nebo ve Francii, jsou bohatě ilustrované figurativními motivy, jsou tam nahé postavy... Ten vkus nebo to, co bylo únosné, přípustné pro židy, bylo ovlivněno tím, co bylo únosné a přípustné pro tu společnost, která žila okolo.“
Vzácné knihtisky vystavené ve vitrínách si samozřejmě návštěvníci prolistovat nemohou, ale tuto potřebu určitě uspokojí multimediální sekce výstavy, o které Jana Havlíková říká:
Jana Havlíková: „V rámci příprav té výstavy se podařilo shromáždit řadu zajímavých informací o lidech okolo hebrejského knihtisku, návštěvníci si tam mohou dohledat údaje k jednotlivým tiskařům, ilustrátorům, editorům i autorům jednotlivých textů. Dále je tam možnost si prohlédnout vybrané knihy v digitální podobě a prolistovat si je a pak, což je důležitá věc, díky prvnímu systematickému průzkumu knižních a sbírkových fondů ve světě i v České republice se podařilo vytvořit první ucelenou bibliografii hebrejského knihtisku.“
A pro milovníky knih ještě dodejme, že k výstavě byla vydána monografie Hebrejský knihtisk v Čechách a na Moravě.