Uruguayské volby

Cituji to, protože je to výstižné hodnocení tradiční uruguayské pravice. Podobně pravdivá je i Lacallova poznámka, když o Mujicovi prohlásil, že je představitelem teroristů. Měl na mysli Tupamaros, městské partyzány kteří bojovali proti vojenské diktatuře v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Levicový kandidát Mujica, který říká, že má jako vzor politika brazilského prezidenta Inácia Lula, ve volbách zvítězil. Ne však dost přesvědčivě, tedy nadpoloviční většinou hlasů, takže se koncem příštího měsíce bude konat druhé kolo. Mujica dostal téměř 48% hlasů, Lacalle skoro 29%. Ovšem na uruguayské pravici je ještě jedna tradiční silná strana, Colorado čili červení, která tentokrát získala 17% hlasů. Není to mnoho, ale je to o 10% víc než v minulých volbách. Strana Colorado je v uruguayské politice už od roku 1836.

Představitelé strany červených už vyzvali své voliče, aby v druhém kole prezidentských voleb odevzdali své hlasy ve prospěch Národní strany. I kdyby tak učinili všichni, neměl by Lacalle prezidentské křeslo jisté. Rozhodující budou zcela jistě voliči malých stran, kteří představují přibližně sedm procent levicových i pravicových voličů. Zbývá dodat, že volby jsou v Uruguayi povinné.

Ani Mujica ani Lacalle nejsou ideálními kandidáty na prezidenta. Mujica je pro mnohé nepřijatelný, jak už bylo řečeno, pro svou partyzánskou minulost. Lacalle už jednou prezidentem byl, a to v letech 1990 až 95. Své funkční období opouštěl neslavně. Ulpělo na něm nikdy nedokázané podezření z korupce. A to si voliči, kterých je pouhých dva a půl miliónu, pamatují většinou dodnes. Nejpřijatelnější by byl současný prezident Tabare Vázquez, ale podle uruguayské ústavy nesmí být prezident volen po dvě funkční období za sebou jdoucí. Za prezidentování Vázqueze, který je ze stejné strany jako Mujica, tedy z Široké fronty, dostal každý školák počítač jako učební pomůcku. Ne nadarmo se říká, že Uruguayci jsou nejvzdělanějším národem v Latinské Americe.

Spolu s prezidentskými volbami se voliči v referendu vyjadřovali ještě ke dvěma problémům. Ten první spočíval v tom, jestli má být zrušen zákon, který zakazoval vyšetřovat vojáky a policisty za jejich činy během vojenské diktatury v letech 1973 až 85. Podle zmíněného zákona smí být vyšetřováni a souzeni pouze civilní osoby. Pro zrušení zákona se vyslovila 47% voličů, přičemž zapotřebí bylo více než 50% hlasů. Někteří komentátoři v Uruguayi si to pochvalují jako výraz občanské vyspělosti a říkají, že je třeba dívat se dopředu a neohlížet se do minulosti. Důvodem neochoty zrušit zmíněný zákon z roku 1986 může být i vyjádření Ústavního soudu, který ho minulý týden označil za protiústavní.Referendum bylo tedy nadbytečné. Není co rušit, zákon chránící excesy vojáků prostě neplatí.

Bývaly doby, kdy každý Latinoameričan chtěl žít v malé Uruguayi, nazývané též jihoamerickým Švýcarskem. Krize, vojenský režim a městští partyzáni způsobili, že se dnes tři a půl milionová země začala vylidňovat. Druhé referendum se uruguayských voličů ptalo, zda mají dostat právo volit prezidenta i ti, kteří žijí v cizině. Je jich přes půl milionu, což je v místních poměrech hodně případných voličů. Uruguayci se vyjádřili, že si nepřejí, aby emigranti mohli hlasovat. Komentátoři v Montevideu to rovněž hodnotí kladně. Není prý dobré, aby se někdo z daleké ciziny vměšoval svým volebním hlasem do domácí politické scény.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .