Uplynulo 110 let od narození spisovatele C. S. Lewise
Včera (29. listopadu) uplynulo 110 let od narození jednoho z nejúspěšnějších moderních spisovatelů C. S. Lewise. I u nás je známý svými díly z oblasti fantazy literatury, křesťanské apologetiky, literární kritiky a beletrie. Jeho knihy Letopisy Narnie, Rady zkušeného ďábla, Velký rozvod nebe a pekla a mnohé další mají mnoho příznivců na celém světě. Čím tolik zaujal své čtenáře, na to hledáme odpovědi s religionistou Pavlem Hoškem.
Britský spisovatel C. S. Lewis se narodil v listopadu a v listopadu také zemřel. A jak říká religionista Pavel Hošek, k tomuto období měl celý život velmi hluboký vztah.
Pavel Hošek: "Podzim měl ze všech ročních období nejradši, protože na něj vždycky padala zvláštní nostalgie, takový melancholický stesk, který mu od dětství připomínal, že nejsme tak úplně doma na tomhle světě. On měl vždycky na podzim pocit, že je tady na světě jenom jako host a jenom dočasně a že je ve skutečnosti obyvatelem nějakého jiného světa, po kterém vždycky na podzim tak tesklivě zatoužil."
A tahle zvláštní nostalgie ho provázela celým dětstvím a dospíváním a nakonec z něj udělala básníka, spisovatele i profesora literatury na Oxfordské a Cambridgeské univerzitě. Když tady přemýšlel o této své zvláštní touze a nostalgii po jiném světě, tak našel vysvětlení těchto svých pocitů v Platónovi.
Pavel Hošek: "Řecký filosof Platón popisuje tento svět jako krajinu stínů, jako jenom matný odlesk skutečného světa, ze kterého jsme my lidé vzešli a do kterého patříme a do kterého se také po smrti navrátíme. A jsme tady na zemi vlastně jenom jako cizinci, jako bezdomovci a tohle velmi přesně odpovídalo tomu Lewisově celoživotnímu pocitu."
A právě tahle touha po jiném světě z něj udělala snílka, básníka, duchovně hledajícího člověka a nakonec věřícího křesťana.
Pavel Hošek: "Lewis byl totiž podobně jako Platon přesvědčen, že alespoň občas tady v tom světě když vidíme něco krásného nebo dobrého, tak jakoby nám to připomínalo ten pravý skutečný svět, který je za tím viditelným světem. Takže krása je právě tím, co vzbuzuje touhu a co v té krajině stínů, za kterou Lewis spolu s Platonem považuje tento svět, přece jenom slouží jako taková světýlka naděje a jako takové symboly toho pravého světa. Lewis věřil, že pravá literatura může být bránou k niterné zkušenosti. Že je to jakoby okno do jiného světa a že ta krásná literatura hodná toho jména vlastně může uvést čtenáře do té zkušenosti setkání s jiným světem. Lewis se totiž domníval podobně jako jeho přátelé například známý spisovatel Tolkiien že tvůrčí fantazie básníka a spisovatele není jenom nějakým nástrojem nápadů a vymýšlení něčeho co není, Lewis měl za to, že fantazie je vlastně čidlo. Že je to nástroj vnímání, že člověk fantazií může prohledávat světy, které existují nějak a někde."
Právě proto nepsal nudné abstraktní teoretické traktáty, ale psal knihy, které mají čtenáři zprostředkovat zkušenost. To znamená vtáhnout ho do příběhu, umožnit mu, ne aby slyšel o nějakých zážitcích, ale aby je sám zažil, aby se četba stala branou k jiné skutečnosti. A mnozí komentátoři Lewisova díla se domnívají, že právě v tom spočívá jeho fenomenální úspěch.
