U zrodu pražské psychoanalytické skupiny stál fascinující freudián Otto Fenichel
Víte, jaký je rozdíl mezi italskou a židovskou matkou? Ta italská synovi řekne: „Když nesníš ten oběd, tak tě zabiju.“ A ta židovská: „Když nesníš ten oběd, tak se zabiju.“ Tato anekdota je o mnohém, ale mimo jiné také o neurózách. Jejím příčinám z psychoanalytického hlediska se věnoval i muž, který stál u zrodu pražské psychoanalytické skupiny. Od smrti Otty Fenichela uplyne 22. ledna 70 let.
Ve Vídni se kdysi říkalo, že psychoanalýza je židovská choroba. První psychoanalytici byli totiž téměř výhradně Židé. Platí to ale z velké části i o Freudových pokračovatelích druhé generace. K těm nejvýznamnějším patří vídeňský rodák Otto Fenichel, jehož životu a odkazu se věnuje Elke Mühlleitnerová:
„Fenichel patřil do druhé generace psychoanalytiků, které silně ovlivnila 1. světová válka. Vyrostli v socialistické Vídni, vnímali politické problémy té doby. A také trochu kritizovali otcovské postavy psychoanalýzy. Zároveň však vystupovali proti novým psychoanalytickým teoriím. Měli svou vlastní hlavu a Fenichel byl velice silná osobnost.“
Fenichel žil od roku 1929 v Berlíně, potom v Oslu a v roce 1935 přišel do Prahy:
„Měl tu malou skupinku kolegů psychoanalytiků. Někteří z nich přišli do tehdy ještě bezpečné Prahy z Německa a z Rakouska. Oficiálně patřili pod vídeňskou skupinu. Často se setkávali, pořádali společné výlety a semináře. Zkrátka ,žili v Praze psychoanalýzu‘, každý učil každého. Byla to ohromná atmosféra.“
Samostatná pražská Studijní skupina vznikla v roce 1936 na 14. kongresu Mezinárodní psychoanalytické skupiny v Mariánských Lázních.
„Fenichel byl marxistický, levicový psychoanalytik. Vedle oficiální skupiny vytvořil ještě marxistickou. Vyvinul nový způsob psychoanalytického myšlení, který zohledňoval i politické, historické a sociologické souvislosti.“
Situace Židů v Československu se ke konci 30. let stále zhoršovala. Ještě v Praze Otto Fenichel napsal významnou studii o antisemitismu. Měl za to, že každý člověk se snaží potlačit své agresivní a sexuální pudy, protože je pokládá za nebezpečné a špinavé. Antisemita pak podle Fenichela tyto potlačené touhy projektuje na Židy.
V roce 1938, nedlouho před okupací, Fenichel odešel do Spojených států.
„Jeho zásadním dílem je Psychoanalytická teorie neurózy. Vyšla až v roce 1945, kdy už žil v Los Angeles. Je to vyústění jeho celoživotní práce. Je to kniha, která ovlivnila celé generace psychoanalytiků, a dodnes ovlivňuje.“
A jak Elke Mühlleitnerová dodává, Fenichel byl fascinující člověk:
„Fenichel byl člověk, který velice pozorně sledoval dění kolem sebe. Sledoval nástup národního socialismu, světovou válku, to, že lidé utíkali ze svých domovů. Chtěl být vždy v obraze, chtěl znát všechna fakta, chtěl informovat lidi o tom, co se dělo.“
