Tropický deštný prales

Pod nimi najdeme různě vysoké stromy střední velikosti, které přecházejí ve spodní stromové patro a křoviny. Kmeny a větve propojují liány, popínavé a plazivé rostliny. Větve jsou pokryty epifytními orchidejemi, broméliemi a kapradinami. Kdo jednou tropický prales navštívil, ten na něj nikdy nezapomene.

Tropický deštný prales je ekosystém s největším zastoupením organismů, přičemž většina z nich je dosud neurčená. Odhady, kolik zde žije druhů, se různí, někdy se udává 50 %, někdy dokonce 90 % rostlinných a živočišných druhů této planety. Podle odborníků zatím má vědecký popis nanejvýš 10 % z nich, ovšem říct, že je známe, můžeme nanejvýš o jednom procentu!

Pralesy se formovaly v dávných dobách, nejúspěšnější druhy sdílejí planetu stovky miliónů let. Nezastupitelná je úloha pralesů jako hlavního rezervoáru vody a nazývají se právem plícemi Země. Zásadně zasahují do vodní a klimatické rovnováhy a do oběhu prvků. Absorbují významně sluneční energii. Proč tyto důležité informace opakujeme? Protože ničení pralesů probíhá neudržitelným tempem a s tím, jak mizí z povrchu zemského, se blíží ekologická katastrofa. První důkazy jsou tady. S mizením pralesů se efekt albeda (odrazivost světla) zemského povrchu, konvenční proudění, větrné systémy a režim dešťů ve všech tropických oblastech vychylují z rovnovážného stavu. Dochází ke změnám počasí na celém světě.

Ukažme si to na číslech. Pokud před padesáti lety pokrývaly pralesy asi 12 % zemského povrchu (kolem 12 mil. km2), dnes je to asi polovina a při stávajícím tempu ničení zmizí poslední pralesy do poloviny století. Možná bližší je následující srovnání rychlosti ničení pralesů: každou vteřinu zlikvidujeme prales velikosti jednoho fotbalového hřiště, každou minutu plochu 40 až 60 hektarů, každý rok území 110 až 300 tis. km2, tedy 1 až 2 % celkové rozlohy. Denně padne našim aktivitám 50 až 140 druhů organismů, většinou vůbec nepoznaných.

Jak vlastně takové ničení vypadá? Zásadním krokem je vykácení stromů. Někde zmizí veškerý porost, jinde se vybírají cenná dřeva jako mahagon, teak, eben atd. a zůstává poničený porost, který ale částečně plní svou původní funkci. Vykácené plochy se bohužel následně vypalují a přeměňují na pastviny pro dobytek, které jsou málo a krátkodobě úživné. Větrná a dešťová eroze změní krajinu na poušť bez porostů, zatímco farmáři postupují dále ve stopách dřevorubců. Den za dnem, rok za rokem.

Možná vás napadne proč? Proč to všechno děláme, když už známe důsledky našeho počínání. Důvodů je mnoho a je těžké vybrat nejdůležitější. Vždy je ale v pozadí touha po penězích, bezohlednost a neznalost, či spíše nepřiznání si důsledků svého počínání. Současná právní a politická pravidla ničení pralesů beztrestně umožňují.

Proč ničíme:
- Nová zemědělská půda. Jedná se o nejdůležitější faktor. Státy třetího světa s pralesy patří k nejchudším a nejzadluženějším na světě. Nová půda představuje naději na obživu pro milióny hladovějících lidí. Levnou pracovní sílu zde využívají i bohaté země.
- Těžba dřeva. Dříve šlo o palivové dříví do metalurgického průmyslu. Dnes je to komerčně využitelné dřevo. Tuto činnost organizují převážně japonské koncerny s nadnárodní působností. Více než 90 % vykáceného dřeva se ale nevyužije. Tropické dřevo převážně ze západní Afriky využívá i Česká republika.
- Těžba a zpracování nerostných surovin, lesnické velkoprojekty a přesidlovací programy.

O co přicházíme:
- Z pralesů pochází suroviny k výrobě 25 % všech léků.
- V pralesích je známo asi 35 druhů jedlých rostlin, zatímco my dnes využíváme jen asi 20 druhů.
- Pralesy váží čtvrtinu uhlíku celé biosféry, podílí se výrazně na vstřebávání CO2, který vzniká dýcháním a spalováním (auta, elektrárny, továrny). Skleníkový efekt by mohl být výrazně snížen (až na polovinu) jejich vysazováním, ne ničením.
- Tropické pralesy mají však velký význam pro rekreaci a turistiku.
- Jsou domovem původních obyvatel, kteří uměli žít s pralesem v harmonickém souladu. Jejich kultury jsou unikátní a hodnotné samy o sobě, s nimi zanikají například i znalosti stovek druhů léčivých rostlin.