Těžký život rorýse - 1. část
Na přelomu dubna a května přilétají do našich měst s hlasitým křikem hejna rorýsů, aby během svého nedlouhého pobytu u nás zahnízdila a vyvedla mladé - novou generaci rorýsů, která se k nám v příštích letech bude také pravidelně vracet. Pokud jí to ovšem umožníme.
Stavy hnízdících rorýsů za poslední léta povážlivě poklesly; na vině je, jako v mnoha podobných případech, lidská nevědomost, sobectví a neochota brát ohled na cokoliv jiného, než na sebe sama. Proto se vás pokusíme přesvědčit o tom, že rorýs obecný je krásný a neobyčejně zajímavý tvor, který nikomu neškodí a který si také v žádném případě nezaslouží, abychom my škodili jemu... Rorýs obecný byl v roce 2004 Českou ornitologickou společností vyhlášen ptákem roku, zapomínat bychom však na něj neměli ani teď. Vydali jsme se proto za odborníky. O rorýsech jsme si povídali s tajemníkem České ornitologické společnosti Lukášem Viktorou. Rorýsi jsou prý blízkými příbuznými kolibříků?
Lukáš Viktora: "To je pravda. Jsou to nejbližší příbuzní kolibříků z druhů, žijících v naší geografické oblasti. Patří do řádu, který má zajímavé české jméno svišťouni, odborně Apodiformes, spolu s kolibříky a dalšími příbuznými, jako jsou třeba ty asijské salangany, které mají poživatelná hnízda."
Rorýsi vypadají, jako by byli neustále ve vzduchu, dokonce tam prý i spí?
Lukáš Viktora: "Nejenom spí, ale třeba se i páří. Většinu z toho, co v životě dělají, provádějí ve vzduchu. Pouze jediná adaptace jim ještě nevyšla - aby dokázali ve vzduchu i hnízdit. Hnízdění je vlastně jediným momentem, kdy rorýsi usedají na pevnou zem. Jinak opravdu tráví celý rok ve vzduchu."
To znamená, že na to musí mít patřičně uzpůsobenou stavbu těla. Co je třeba výjimečné jen pro rorýse?
Lukáš Viktora: "Těch adaptací je celá řada. Oni vlastně za to, že jsou takhle maximálně přizpůsobeni pobytu ve vzduchu, platí poměrně velkou daň. Jsou prakticky neschopní pohybu po rovné zemi. Jejich běháčky jsou extrémně krátké, takže pták nemá dostatečnou dynamiku na to, aby se odrazil. Rorýsům se velmi špatně vzlétá z rovné podložky, a může se i stát, že najdeme na zemi rorýse, kterému evidentně nic není, jenom prostě neumí odletět. Pak stačí opravdu jen vzít ho do ruky a vyhodit do vzduchu; většinou odletí. Další adaptací je velmi široce rozeklaný zobák. Je relativně krátký, ale jeho koutky sahají až za oko. Když rorýs otevře zobák, tak se vlastně otevírá obrovská ústní dutina, která mu umožňuje lapat létající hmyz. Jediná potrava, kterou rorýs loví, je samozřejmě ta, která létá ve vzduchu, z čehož vyplývají další komplikace. Ve špatném počasí mohou rorýsi celé dny hladovět a společně s nimi i jejich mláďata, ale i na to jsou adaptováni. Dovedou minimalizovat svůj metabolismus a případně trávit i vlastní tělesnou hmotnost - své zásoby tuku a případně i bílkovin, svaloviny. Mláďata v případě dlouhodobého chladného nebo deštivého počasí upadají do letargického stavu, ve kterém nepřijímají potravu a jsou schopna vydržet tak téměř tři týdny. Pochopitelně za to platí obrovskou ztrátou tělesné hmotnosti a také delší dobou hnízdní péče. Ta v optimálních případech trvá kolem 42 - 44 dnů, nicméně v obdobích trvale nepříznivého počasí se může protáhnout i na dva měsíce. Rorýsí tělo má dokonalý aerodynamický tvar, oči jsou hluboko zapuštěné a nad očima jsou z peří jakési proudnicovité lišty, které umožňují absolutně hladké obtékání vzduchu. S kolibříky mají rorýsi společné silně vyvinuté prsní svaly umožňující létání, které tvoří významnou část celkové hmotnosti rorýse. Čili těch adaptací je opravdu celá řada a rorýs je skutečně ptákem vzduchu."
Mají rorýsi i nějaké typické a zcela speciální opeření - pokud nepočítáme už zmíněné proudnicovité lišty nad očima?
Lukáš Viktora: "Opeření je samozřejmě soustředěno na ta obrysová pera. Podíl prachového peří a tím pádem i objem těla je silně redukován, takže i proto nejsou rorýsi příliš adaptováni na chladné počasí. I opeření tedy vykazuje určité specifické rysy, to je pravda."
Rorýsi jsou také velice rychlí letci...
Lukáš Viktora: "Rychlí a vytrvalí. To samozřejmě jinak nejde, protože by ve vzduchu nemohli jinak přežívat. Názory na to, jakou nejvyšší rychlost může rorýs dosáhnout, se velmi různí, ale uvádějí se rychlosti kolem 200 km/hod při opravdu střemhlavém prudkém letu. Poměrně přesné odhady hovoří o tom, že rorýsi mohou nalétat za den až 900 kilometrů, což je nepředstavitelná vzdálenost. Jak už jsme říkali, rorýsi v letu i spí. Letecké radary zaznamenaly rorýse i v několikakilometrové výšce, takže to dělají zřejmě tak, že vystoupají s využitím sloupů teplého vzduchu do velké výšky, plachtí zpátky a během toho plachtění spí. Když urazí určitou vzdálenost, tak se probudí a takovýmto způsobem tráví noc. Je to asi těžko představitelné, ale každopádně nesmírně zajímavé."
Rorýsi u nás pobývají každoročně jen pár měsíců na přelomu jara a léta; dalo by se říci, že jsou našimi hosty jen po dobu nezbytně nutnou. Zbytek roku tráví někde úplně jinde.
Lukáš Viktora: "Rorýsi u nás tráví v průměru 109 dnů. Dlouhou dobu tráví na cestě ze zimovišť, a potom na cestě do zimovišť po skončení hnízdění. Převážnou část roku tráví jižně od Sahary v tropické Africe, v afrických savanách, v oblasti s vlhkým klimatem."
Kdy k nám většinou přilétají a kdy zase odlétají?
Lukáš Viktora: "Přilétají k nám skutečně jen na minimální nutnou dobu. Jediné, co je sem, obrazně řečeno, láká, je délka světelného dne. V tropických oblastech trvá den konstantně dlouho - světlý den má vždy dvanáct hodin - zatímco u nás na vrcholu jara trvá světlý den od nějakých čtyř hodin ráno třeba až do deseti hodin večer, podle oblačnosti. Rorýsi k nám přilétají v průměru v poslední dubnové dekádě a ta hlavní masa pak na přelomu dubna a května. Opouštějí nás poměrně masově v poslední červencové dekádě nebo na začátku srpna. Záleží na tom, jaké je počasí a jak se jim podaří vychovat mláďata; nicméně ihned poté, co mláďata opustí hnízdo a už se do něj nikdy nevrátí, do pár dnů odletí. Většinou využívají různých frontálních poruch, protože je to pro ně ekonomičtější, když se mohou svézt třeba s nějakou bouřkovou frontou. Využijí toho, jak před sebou bouřka tlačí horký vzduch. Jednak tam mají dost potravy a navíc je ten let na jih nestojí takové úsilí."
Žijí rorýsi v párech?
Lukáš Viktora: "Ano - i když o tom nemáme příliš informací. Jediný způsob, jak to zjistit, je, že ptáky okroužkujete nebo jinak označíte, a potom je kontrolujete na hnízdišti. Kontrola dospělých rorýsů je poměrně obtížná, oni se v podstatě nedají efektivně chytat ve velkém množství, takže to hnízdiště je jediná možnost. Bylo prokázáno, že pár zachovává věrnost. Pokud tedy oba partneři přežijí zimu."
Tráví spolu celý rok, nebo se setkávají jenom na hnízdišti?
Lukáš Viktora: "To se podle mých informací příliš neví. Ale u některých ptáků je tomu skutečně tak, že mimo hnízdní dobu žijí odděleně a dávají se 'dohromady' až na tom hnízdišti. Takže i u rorýsů je to velmi pravděpodobné."
Na jakou dobu připadá hnízdění rorýsů jako takové? Jak dlouho sedí na vejcích a jak se tito ptáci starají o svá mláďata?
Soužití rorýsů a lidí má svou historii. Je tak propojená, že se vlastně ani moc neví, jak to bylo s rorýsi dříve, než lidé začali zaplňovat krajinu svými stavbami, které rorýse tolik přitahují. Kde rorýsi hnízdili dříve a kde hnízdí nyní? A kdy ke změně hnízdních zvyklostí rorýsů došlo?
Co rorýse u nás nejvíc ohrožuje? Jak dochází k ničení rorýsích hnízdišť? Co hnízdícím rorýsům vadí a co ne? Proč bychom se měli snažit o jejich ochranu? A jak to máme udělat? To všechno se dozvíte v druhé části "rorýsího" povídání s tajemníkem České ornitologické společnosti Lukášem Viktorou. Dokonce vám i poradíme, jak postavit rorýsům budku a kam byste ji měli zavěsit. Poslouchejte nás zase za týden.
Vysíláno v Planetáriu č. 28/2009, 11. - 17. července 2009 (repríza z května 2008).
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (14:57).
