Tento týden začal židovský svátek Chanuka
V těchto dnech židé slaví Chanuku, nazývanou též „svátek světel“. Tato oslava, která trvá osm dní, se stanovuje podle židovského kalendáře a spadá obvykle do první poloviny prosince. Často tak připadá na období adventu - kromě atmosféry zimního svátku však s křesťanskými Vánocemi má jen málo co společného. O tom proč a jak se Chanuka slaví v následujícím příspěvku hovoří Jan Fingerland.
Stará anekdota praví, že všechny židovské svátky se odehrávají podle stejného vzorce – připomene se, jak někdo chtěl v dějinných zabít všechny Židy. Pak se dodá, že se mu to nepovedlo - a pak se jí. To se sice nevztahuje na všechny židovské svátky, ale v mnoha ohledech to dobře vypovídá právě o Chanuce a o historických událostech, jež připomíná.
Chanuka Židy každoročně vrací do doby před dvěma tisíci dvěma sty lety, kdy řecky mluvící Syřané ovládli bývalé židovské království. Nespokojili se jen s vojenskou a politickou nadvládou, ale chtěli vymazat i židovské náboženství. V jeruzalémském Chrámu začali oslavovat pohanské bohy, zakázali svěcení soboty a další židovské zvyklosti. Proto tomu se nakonec část Židů postavila se zbraní v ruce pod vedením rodiny Makabejců. Navzdory početní přesile Makabejci po dvouletém boji zvítězili a roku 165 před naším letopočtem dobyli i Jeruzalém.
Známá legenda praví, že vstoupili do znesvěceného Šalamounova chrámu a chtěli ho znovu zasvětit kultu jediného boha, ale neměli dost posvátného oleje. Ten, který našli, měl vydržet jen jediný den, ale stal se zázrak a olej vydržel svítit po osm dní, do okamžiku, než byl připraven olej nový. To je jeden z důvodů, proč Chanuka, doslova „zasvěcení“, má také druhé jméno – „svátek světel“. Během osmidenní oslavy Chanuky se rozsvěcí postupně osm světel na chanukovém svícnu..
Chanuka se obvykle slaví v prosinci, a tedy blízko Vánoc. K Chanuce sice tradičně nepatří stromek, Santa Klaus ani dárky, ale židovští rodiče v posledních sto letech obvykle podlehli a začali dětem dávat dárky, aby jejich ratolesti nemusely závidět svým křesťanským kamarádům jejich vánoční nadílku. Světla svíček a případně i dárky tedy hodně připomínají Vánoce, i když se oslavuje něco jiného.
Jídlo je – podobně jako u mnoha jiných židovských svátků - důležitou součástí svátečních dnů. Protože chanukový zázrak souvisel s olejem, jedí se olejnatá nebo na oleji smažená jídla, jako jsou třeba „latkes“, bramboráku podobné placky, známé od středo- a východoevropských židů. A samozřejmě také sladké koblihy, i když panuje spor, zda mají být smažené nebo pečené – ovšem nepochybně platí, že čím jsou mastnější, tím lepší, protože tím mají blíže k chanukovému zázraku s olejem!
Jak ovšem každoročně upozorňují izraelské noviny, lidé by neměli zapomínat, že průměrná kobliha má kolem čtyř set kalorií. A protože dnes se v Izraeli dělají koblihy v americkém stylu s různou sladkou – třeba čokoládovou - výzdobou na povrchu, často takový zbožný zákusek může přesáhnout i 500 kalorií. A to je více než čtvrtina denního přídělu energie pro průměrného dospělého. Ale konec konců, chanuka je jen jednou ročně!
