Svatý Jan Křtitel

Z Lukášova evangelia můžeme vyrozumět, že Jan byl už před svým narozením naplněn posvěcující Boží milostí, a to od chvíle, kdy přišla Maria k Alžbětě. Byl povolán, aby svým kázáním o Božím království a voláním po obrácení lidu připravil příchod Ježíše Krista. Ježíš od něho přijal křest a také jeho první učedníci pocházeli z okruhu učedníků Janových. Sám Jan se považoval jen za "hlas volajícího na poušti", za předchůdce mocnějšího, který má po něm přijít.

S oslavou svátku Narození sv. Jana Křtitele je v lidové tradici spjata celá řada zvyklostí a obyčejů. Mnohé z nich pocházejí ještě z předkřesťanských dob, kdy se právě v těchto dnech konaly slavnosti letního slunovratu. Slavný český dějepisec Bohuslav Balbín se zmiňuje o svatojánských ohních, zapalovaných v předvečer světcova svátku na mnoha místech naší země. Ve svých Historických rozmanitostech království českého líčí, jak se sám účastnil jedné takové slavnosti u svatojánského ohně na vrchu Sedlo v Českém středohoří. Dle lidového podání je to právě doba kolem svátku sv. Jana, kdy celá příroda oplývá tajemnou silou a květiny trhané o svatojánské noci mají zvláštní moc. I stará česká bylinářská literatura zná "sv. Jana kořenie" a také známý Mastičkář se ve staročeském dramatu chlubí paním, kupujícím mast: "Letos den svatého Jana - činil jsem tuto mast z myrty a timiana; přičinil jsem k tomu rozličného kořenie, v němž jest silné Božie stvořenie..."

Půvabný svatojánský zvyk mívaly děti v Podkrkonoší, když večer před svátkem chystávaly k Janovu narození takzvané "svatojánské postýlky". Bývaly to polštářky, vystlané květinami a svatými obrázky, na kterých ráno děti nacházely drobné dárky od svých rodičů - pár krejcárků, ovoce či nějaký pamlsek.

Svatému Janu Křtiteli je zasvěcena celá řada kostelů a kaplí. V Čechách a na Moravě bychom jich dohromady napočítali 272 a touto číslicí se svatému Janu dostalo šesté místo v pořadí nejčastěji zasvěcených svatyň u nás.

Z nejpamátnějších míst, spojených s úctou svatého Jana Křtitele bychom si měli připomenout především obec, která po něm byla přímo pojmenována - totiž Svatý Jan pod Skalou nedaleko Berouna s někdejším proboštstvím benediktinského kláštera ostrovského. Je to místo, které se pojí s působením nejstaršího českého poustevníka Ivana, jehož život je zahalen do hávu starobylých legend. Jedna z nich vypráví i o tom, že Jan Křtitel se zde Ivanovi zjevil a daroval mu kříž na ochranu proti zlým duchům. Toto legendární setkání je námětem mramorového sousoší, stojícího v kapli nad obcí a inspiroval se jím i barokní malíř Jan Jiří Heintsch, když tvořil hlavní oltářní obraz pro tamější svatojánský kostel. Není ostatně bez zajímavosti, že úzká spojitost mezi svatým Janem Křtitelem a českým poustevníkem Ivanem vyplývá i ze skutečnosti, že oba tito svatí muži mají v kalendáři svůj svátek bezprostředně po sobě - Ivanovo jméno se připomíná hned 25. června. Jeskyně, v níž podle tradice poustevník Ivan přebýval, byla v 17. století upravena jako sakrální prostor a propojena přímo s tamějším kostelem. Vznikl tak velmi pozoruhodný komplex, kostela, kláštera a kaplí, vytesaných ve skále. Součástí tohoto "posvátného okrsku" je i svatoivanská studánka s vydatným pramenem vody, které byly odpradávna připisovány léčivé účinky. Místo silně zapůsobilo i na našeho významného básníka Karla Hynka Máchu a inspirovalo jej k jeho básnické prvotině, nazvané "Svatý Ivan".

Kostely svatého Jana Křtitele vykazují namnoze značné stáří a o některých z nich se dočteme i v našich nejstarších kronikách. V kronice Kosmově se tak například dočteme, že kníže Jaromír nechal na počátku 11. století zbudovat z vděčnosti za svou záchranu před nepřátelskými Vršovci kostel sv. Jana Křtitele na vrchu Velízu, ležícím zhruba mezi Berounem a Křivoklátem. Dodnes tu najdeme pozoruhodný románský kostel, v průběhu staletí několikrát upravovaný. Velízský kostel byl také místem působení významného hudebního skladatele a pedagoga doby národního obrození Jana Leopolda Zvonaře, jehož píseň, původně nazvaná Vlastenské hory, se dočkala velké obliby a dodnes je známá pod zlidovělým názvem Čechy krásné, Čechy mé.

Na sklonku našeho zamyšlení, věnovaného svatému Janu Křtiteli a jeho úctě, se ještě zastavme u liturgické modlitby misálu, která světcův svátek otvírá: "Bože, tys vyvolil svatého Jana Křtitele, aby připravil lid ochotný přijmout Krista; dej svému lidu pravou radost a veď všechny, kdo v tebe věří, po cestě pokoje a spásy." V několika slovech se zde připomíná velké Janovo poslání v dějinách vykoupení lidského rodu - kázáním a příkladem pokory připravit lid na příchod Kristův. A s druhou částí modlitby si dovoluji spojit i své dnešní přání pro vás - "ať vás Bůh naplní pravou radostí a vede vaše kroky životem po cestách pokoje a spásy".