Sudetoněmečtí kněží proti nacismu
Sedmdesáté výročí přijetí mnichovského diktátu a následovného připojení pohraničních oblastí Československa ke Třetí říši znovu připomíná roli, jakou hráli v předmnichovském období tzv. Čeští Němci. V posledních letech se však objevilo i několik studií, které se zabývají poměry v Sudetské župě, která byla z Opavska, Liberecka a Karlovarska vytvořena. Byli všichni její němečtí obyvatelé k nacistickému režimu loajální? Existoval i zde protinacistický odboj? Alespoň částečně na tyto otázky odpovíme v následujícím příspěvku, který se zabývá persekucí a protinacistickými postoji katolického duchovenstva pocházejícího z někdejšího českého a moravského pohraničí.
Ve svém projevu v Karolinu 17. února 1994 řekl tehdejší president Václav Havel, že "většina našich Němců v roce 1938 totálně selhala." Přesto se objevuje stále více svědectví o aktivním odporu sudetských Němců proti nacismu. Podílelo se na něm i mnoho katolických kněží, kteří byli za své protinacistické postoje pronásledováni. Útoky na katolické duchovní začaly v roce 1940 a svého vrcholu dosáhly v roce 1944. Mnozí kněží byli vězněni bez rozsudku až do konce války, jiní pobyli v žalářích Gestapa jen krátce. Rudolf Grulich v knize Sudetoněmečtí katolíci jako oběti nacismu mapuje osudy 29 kněží, kteří byli v koncentračních táborech popraveni nebo zde zemřeli. Vedle toho uvádí příběhy 98 kněží vězněných v žalářích Gestapa nebo v koncentračních táborech.
"Konáním náboženských oslav v pracovním dnu se dopustil P. Weiss těžké sabotáže proti hospodářství výživy německého národa v této nám vnucené válce. Je tudíž nutno provést jeho vyloučení z německého národního společenství a umístit jej v nějakém koncentračním táboře."
Tak zněl rozkaz k uvalení vazby na tachovského kaplana a křižovnického kněze P. Karla Weisse. O osudu svého předchůdce nám vypráví současný tachovský kněz Václav Vojtíšek:
"P. Karl Weiss nastoupil do Tachova patrně jako výpomocný duchovní. Již v roce 1942, přesně 27. července, jej však zatkli a tři měsíce drželi v gestapáckém vězení v Karlových Varech. Potom ho převezli na 30 měsíců do koncentračního tábora v Dachau, kde se musel trápit až do 1. června 1945. Důvodem k tomu bylo (podle rozkazu k ochranné vazbě) konání slavnosti v Písařově Vesci. Když administrátor Karl Weiss odcházel 17. června roku 1946 do Bavorska, předal duchovní správu řádně svému českému řádovému bratru P. Bohumíru Rákosníkovi."
Dalším postiženým knězem byl na Tachovsku Franz Zeman z Boru u Tachova, který byl za výroky nepřátelské vůči státu pronesené v rámci výuky náboženství zatčen Gestapem a od června 1942 do dubna 1945 vězněn v koncentračním táboře v Dachau. Osudy těchto a desítek dalších mučedníků z řad církve narušují ustálenou představu o tom, že všichni sudetští Němci s nacistickým režimem kolaborovali.
