Stravování během svátku Pesach
Minulou středu večer, s počátkem 15. dne hebrejského měsíce nisan, začal letošní židovský Svátek překročení Pesach. Hebrejsky se mu též říká Chag ha-macot neboli Svátek nekvašených chlebů. A právě u nich se teď zastavíme.
Nekvašené chleby, typické pro židovský svátek Pesach, přešly i do českého slovníku jako "macesy". Jaký má však jejich pojídání význam?
V biblické Druhé knize Mojžíšově se píše, že při odchodu z Egypta Izraelci spěchali. Vzali si proto s sebou těsto, které ještě nestačilo vykynout, a cestou si z něj napekli nekvašené chleby. Tóra současně přikazuje, že po celých sedm dní svátku nesmí být v židovském domě nic kvašeného. Nekvašený chleba, maca, skládající se pouze ze dvou složek - mouky a vody - je totiž symbolem svobody, a to jak fyzické, tak duchovní. V prvním smyslu připomíná zázračnou záchranu Izraele z egyptského otroctví. Ve smyslu svobody ducha je nekvašený chléb - maca ztotožňován s čistým duchovním principem. Naproti tomu kvas, hebrejsky chamec, symbolizuje fyzickou stránku člověka a materiální stránku našeho bytí - přeneseně sklon ke zlému. V Talmudu můžeme najít podobenství o židovském národě. Ten jako by Bohu říkal: "Usilujeme činit Tvou vůli, avšak kvůli kvasu kolísáme." Oním kvasem je právě zmíněné puzení ke zlému, s nímž se sváří dobro v každém člověku.
Zákaz pojídat během svátku Pesach vše kvašené podstatně mění židovský jídelníček. Existují přitom rozdíly mezi zvyky Židů aškenázských ze západní, střední a východní Evropy a Židů sefardských z Evropy jižní, Středomoří a arabských zemí. Ti na rozdíl od Židů aškenázských jedí i tzv. "kitnijot". Doslova to znamená "zelenina", ale spíše jde o různé druhy plodin, které židovský náboženský zákon nepovažuje za chamec - tedy jídlo kvašené. Patří sem například rýže, kukuřice, proso, různé druhy sušených luštěnin jako čočka, loupaný hrách, soja nebo cizrna a spolu s nimi i olej z těchto plodin. Proč však aškenázští Židé, dodržující náboženský zákon, nejedí o Pesachu ani tyto plodiny?
Původ tohoto zvláštního zákazu sahá daleko do minulosti. Poprvé je v náboženské literatuře zmíněn již ve 13. století, ale má se za to, že uvedený zvyk pochází už ze století 10. Kodifikátoři zákona v aškenázské židovské oblasti se tehdy velice obávali, že by mohlo dojít ke smíšení potravin označených jako nekvašené s plodinami považovanými za chamec. Zrníčka rýže či kukuřičná zrna by se především po uvaření mohla lehce splést například se zrnky pšenice nebo ječmene. A protože na Pesach Židé nemají jíst ani trochu kvašeného, aby tak dali najevo, že se chtějí zbavit všeho špatného, rabíni raději během Pesachu zapověděli všechny luštěniny i jiné plodiny, které by mohly vyvolávat nejasnosti. Jak už jsme řekli, tento výrok se ujal jen v obcích, kde platily aškenázské zvyky. Zato pod horkým sluncem v sefardských židovských oblastech si Židé s podobným zákazem nedělali starosti. Věřili, že potraviny povolené od zapovězených rozpoznají, a tak je tomu dodnes. Prožít Pesach v Izraeli si proto nevyžaduje tolik omezení v jídelníčku jako ve většině Evropy a Spojených států. V židovském státě dnes totiž převažuje sefardská kultura, včetně stravování, a tak během Pesachu je zde nabídka pestřejší.
