Stepní ostrovy jižní Moravy

Budil: Konkrétně, které rostliny na těchto stepních ostrovech rostou?

Lustyk: Jako první bych mohl zmínit hvozdík moravský, který je endemitem malého území jihozápadní Moravy. Je to reliktní druh, který osidluje hluboce zaříznutá údolí několika moravských řek, jako je Dyje, Rokytná, Jihlava nebo Želetavka. Dalším druhem evropského významu je pelyněk Pančičův, který dosahuje na jižní Moravě severní a západní hranice svého rozšíření a vyskytuje se pouze na Dunajovických kopcích, na pouzdřanské stepi a na Špidláku u Čejče. Pak by to mohl být pcháč žlutoostenný, který je znám pouze ze dvou lokalit u obce Rakvice. Z několika málo lokalit v okolí Moravského Krumlova a z Pavlovských vrchů je znám kosatec skalní písečný, který také dosahuje na jižní Moravě severní hranice svého rozšíření. Z dřevin bych mohl zmínit na jaře kvetoucí keř mandloň nízkou, která je také, jak už bylo zmíněno, ponticko-jihosibiřským druhem.

Budil: Mluvíme o stepi, ale je ta naše step opravdovou stepí? Laikovi by se to nemuselo tak zdát.

Čeřovský: Step je v podstatě bezlesý ekosystém s téměř výhradně bylinným porostem, v němž dominují trávy. Nejtypičtější a nejkrásnější z nich je nesporně kavyl, velice typický pro obraz jihoruských a sibiřských a ukrajinských stepí. Má své ozdobné, chlupaté bělavé osiny, které se lidově nazývají vousy svatého Ivana.

Lustyk: Jednou z nejproslulejších lokalit stepní flóry jižní Moravy je Pouzdřanská step, kde je právě kavylová step nebo typ kavylové stepi plošně vyvinut. Velmi nápadný je v těchto bohatých společenstvech v brzkém jaře kvetoucí katran tatarský, dále například koniklec velkokvětý, koniklec luční, kozinec bezlodyžný, v trávnicích s dominantní ostřicí nízkou roste potom kavyl Ivanův, sasanka lesní, oman mečolistý, vstavač vojenský a vzácně také již zmíněný panonský endemit pelyněk Pančičův.

Budil: Proč se takovéto stepi u nás udržely mezi ostatním rostlinstvem a co jim hrozí?

Lustyk: Stepi na jižní Moravu zasahují malými lokalitami z velké oblasti, která se táhne od Černého moře přes Mongolsko až severovýchodní Čínu. Tyto tzv. kontinentální stepi mírné zóny zaujímají velké rozlohy, jsou vázány na klima s nízkým ročním úhrnem srážek a chladnou zimou, s průměrnými teplotami hluboko pod nulou. Hlavním půdotvorným substrátem stepí jsou spraše, na kterých jsou vyvinuty černozemě. U nás sahá vznik stepí až do dob tzv. glaciálů, nebo také dob ledových. Naše území tehdy však nebylo celé pod vlivem kontinentálního či alpského ledovce, ale žilo v tzv. periglaciální oblasti. To mělo na formování vegetace nesmírný význam, neboť ještě v pozdním glaciálu u nás panovaly takové podmínky, které znemožňovaly růst stromů. V nížinách a pahorkatinách se tak šiřila stepní vegetace, jejíž zbytky zůstaly dodnes na jižních svazích kopců a strání.

Budil: A ostatní rostlinstvo je tedy nepohltilo?

Čeřovský: Velice zajímavým typem těch kontinentálních stepí jsou tzv. stepi skalní. Protože podmínky vhodné pro vznik a udržení stepí poskytují ve střední Evropě v oblastech s nízkými srážkami skalní a skalnaté stráně s mělkými půdami na výhřevných a mnohdy i živinami bohatých horninových podkladech. Je tu obtížně dostupné zásobení vodou a rostliny jsou tomu různě přizpůsobeny.

Budil: Tedy i naše stepi bude Evropa chránit ve svých botanicky významných územích?

Čeřovský: Samozřejmě, tyto stepi jsou velice významným biotopem, nebo chceme-li ekosystémem, proto zasluhují ochranu svých nejlepších ukázek.

Lustyk: Myslím, že z mnoha přírodovědných hledisek patří k našim nejvýznamnějším územím tohoto typu vápencové bradlo Pavlovských vrchů, dále by to mohly být krumlovsko-rokytenské slepence u Moravského Krumlova, a samozřejmě nelze opomenout ani národní park Podyjí, kaňonovité údolí řeky Dyje.