Soužití středověkých Židů s většinovou křesťanskou společností
Proč u nás Židé ve středověku uzavírali své ulice brankami? Existovala tehdy židovská ghetta? A mohli křesťanští služebníci u Židů přespávat přes noc?
Když na území Čech a Moravy přicházeli s kupeckými výpravami první Židé, vnímala je tehdy už většinová křesťanská společnost jako jakékoliv jiné cizince. Všímat si jich začala více, až když se zde usazovali:
„Začali sledovat, že židovská komunita má jiná pravidla, dodržuje jiné zvyky, slaví jiné svátky – a v té chvíli dochází k prvnímu poměřování, k prvním třecím plochám.“
Říká historička Eva Doležalová. Nemůžeme ale mluvit o velkých konfliktech. Spíš šlo o opatrné pozorování, tvrdí:
„Víme, že k excesům docházelo a dochází vždycky tam, kde je ona jinakost. A proto už od počátku, a to je možná určitým paradoxem, jak páni země, tak církevní instituce a její představitelé, se snažili své Židy ochraňovat a předcházet takovým konfliktům, které by vznikaly jen z neznalosti věcí. To znamená, že se objevují zákazy toho, aby byli Židé obviňováni z rituálních vražd.“
Ve středověku Židé a křesťané nežili tak odděleně, jak by se na první pohled zdálo.
„Pro středověk se nedá mluvit o uzavřených ghettech. To je pozvolný proces, který přichází s koncem středověku a počátkem novověku. Ale je pravda, že od toho původně svobodného postavení Židů, kdy sem postupně přicházejí jako kupci a cizinci, se jejich postavení mění na plně závislé na zeměpánovi nebo jiném pánovi, kterému byli svěřeni, a postupně také v omezování pohybu a usazování se v rámci konkrétního prostředí.“
Židé postupně své osídlení soustředili i z praktických důvodů:
„Protože pro svůj život potřebovali rituální lázně – mikve, synagogu, ale také speciální židovská řemesla, která byla pro jejich běžný život nutná, jako třeba košer řezníky nebo pekaře.“
Postupně se tedy židovské osídlení soustředilo ne přímo do čtvrtí, ale do ulic.
„A ty ulice byly postupně zhruba někdy od 13., 14., století na konci uzavírány brankami. Nám by se to mohlo zdát jako segregační opatření, které má zamezit vstup Židů mezi křesťany a opačně křesťanů mezi Židy, což byl možná také jeden z cílů, ale určitě ne ten primární. Původně měly tyto branky zamezit poškozování židovského majetku, eventuálně útokům na židovské obyvatele a Židé sami kontrolovali, jestli jsou branky na noc uzavírány.“
Existuje mnoho dokladů o tom, že Židé vlastnili a obývali domy ve zcela křesťanských čtvrtích, a naopak, vysvětluje Eva Doležalová:
„K tomu přichází zprávy z pramenů církevní správy, které opakují zákazy o tom, jak vlastně mají dohromady ty dvě komunity žít. Nechme teď věci, které byly zakázány od samotného počátku, jako například manželství mezi židy a křesťany, to bylo přípustné pouze v případě konverze, samozřejmě ke křesťanství, ale jednalo se třeba o možnost práce Židů u křesťanů nebo křesťanů u Židů.“
Taková praxe byla povolená, ale měla své limity:
„Například křesťanští služebníci u Židů nesměli zůstávat přes noc, protože zase se chtělo předcházet určitému nebezpečí, aby Židé nebyli obviňováni z různých rituálních deliktů nebo i jiných přečinů.“
Zhruba od 12. století jsou pro české země doloženy zákazy, aby Židé vykonávali takzvaná křesťanská povolání, respektive zastávali význačné funkce ve správě státu.
O čem píší dnešní izraelští spisovatelé? A mohl se ve středověku oženit žid s křesťankou? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
