Soos - národní přírodní rezervace
U obce Nový Drahov, ležící na sever od Františkových Lázní, se nachází unikátní přírodní rezervace Soos, známá výjimečnou rašeliništní florou a "bahenními sopkami". Na její prohlídku se vydala kolegyně Andrea Štromajerová, průvodcem jí byl Karel Brož, který tu pracuje přes 23 let.
Soos vznikl na konci třetihor a na počátku čtvrtohor, tedy asi před 10 000-15 000 lety. Na tektonické propadlině se vytvořily rašeliny a slatiny. Od té doby jsou ta rašeliniště živá, přirůstají, zvětšují se, proces stále pokračuje.
Ve slatiništních společenstvech roste mnoho zajímavých rostlinných druhů. Které to jsou?
Mokřady patří k našim nejohroženějším biotopům, vyskytuje se zde spousta zajímavých chráněných druhů. Soos je také zajímavý tím, že jsou zde slaniska - na vývěrech minerálních vod vznikají slané půdy a tam se objevují slanomilné rostliny, z nich třeba kuřinka solná (Spergularia salina) a sivěnka přímořská (Glaux maritima) jsou velice zajímavé a vzácné, normálně totiž rostou spíš na mořském pobřeží než takto ve vnitrozemí. A na rašeliništních a slatiništních najdeme typické mokřadní rostliny jako známou masožravou rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia) nebo bublinatky, v poslední době je tu zaznamenán masový výskyt korálice trojklané (Corallorhiza trifida), což je taková miniaturní orchidej, která roste v určitých cyklech. A zrovna v posledních letech je jí tu hodně.
Toto místo poskytuje útočiště i mnoha druhům ptactva...
Samozřejmě, a nejen ptactva. Žije tu spousta hmyzu, i mezi ním najdeme pozoruhodné druhy. Pokud se tu v Soosu nějaký vyskytuje, pak vždy ve velkém počtu, je to poměrně rozsáhlé území. Populace takového vzácného živočicha pak dosahuje tisíce jedinců. Pro návštěvníka jsou samozřejmě zajímavější ptáci a savci. Jeden z nejvzácnějších ptáků je jeřáb popelavý, který tu hnízdí pravidelně už 15 let. V minulosti byl už ve střední Evropě považován za vyhynulý druh.
Naučná stezka, která vede přes Soos, prochází přes dno vyschlého jezera, které bylo naplněno slanou minerální vodou. Jak tohle jezero bylo hluboké?
Dá se to velice přesně odhadnout podle množství usazenin. Dnes je vrstva rozsivkové zeminy, která se usazovala na jeho dně, silná 7,2 metrů - tak hluboko dosahovalo jezero.
Proč vlastně jezero vyschlo, proč se ho nezachovala alespoň část?
Ono vlastně nevyschlo, spíše se zaneslo rostlinnými materiály. V další etapě tyto materiály navíc do sebe nasávají minerální látky, bobtnají, takže dnes v podstatě dno vystupuje nad povrch, tvarově vytváří jakousi vypouklou čočku.
Jsou tu vidět i malé "sopky", říká se jim mofety. Proč jsou některé malé a jiné větší?
Mofety vznikají probubláváním vřídelního plynu, oxidu uhličitého, do povrchové vody a bahna. A podle množství plynu, které v daném místě uniká, se vytvoří nálevkovitá prohlubeň , které se říká mofeta, někdy také nepravá bahenní sopka. Ovšem mofety už nemají se sopečnou činností mnoho společného, jsou projevem postvulkanické, tedy doznívající vulkanické činnosti, která se v západních Čechách projevuje chladnutím magmatického krbu, jenž byl kdesi hluboko pod námi. Při chladnutí se uvolňuje právě oxid uhličitý.
Prý mofet ubývá, dříve jich bylo k vidění více. Je to pravda?
Možná v konkrétním místě jich bylo více, ale mofety jsou povrchové jevy, takže na některých místech zanikají, ale jinde, o několik metrů dál, se zase objevují nové. Jak rašeliniště přirůstá, zůstávají někde skryty pod terénem.
Rezervací vede naučná, 1,2 km dlouhá, stezka. Projdeme jí po dřevěných chodnících na dně vyschlého slaného jezera, ve kterém ze schránek jezerních řas rozsivek vznikla evropská rarita - tzv. křemelinový štít. Nyní je z jezera vlastně rozlehlé rašeliniště a minerální slatiniště s dozvuky vulkanické činnosti v podobě unikátních tzv. mofet.
Dále zde vyvěrají minerální prameny - nejznámější je Císařský pramen a Věra. Císařský pramen vytéká z velké hloubky o čemž svědčí i teplota v rozmezí mezi 14 a 18 stupni Celsia. V Chebská pánvi jde o nejteplejší pramen.
V areálu najdeme také muzeum s expozicí Příroda Chebska a Příroda Soosu a pavilon s expozicí Dějiny Země a Jurský park, paleontologie, velkoplošnými reprodukcemi obrazů Zdeňka Buriana a modely prehistorických ještěrů v životní velikosti. Nalézá se tu také stanice pro záchranu živočichů a daňčí obora.
