Sloni sem utíkají...

3. část rozhovoru s Andreou Turkalo Na základně Andrey Turkalo bývá vždycky několik BaAků, zdejších Pygmejů, kteří pro ni pracují jako průvodci a stopaři. Pravidelně sem však přicházejí také Bantuové vyzbrojení samopaly. Jsou to strážci chráněného území. Třebaže samotná mýtina Dzanga působí dojmem ráje na zemi, úplně bezpečno tu pro divoká zvířata není. Jinde je však mnohem hůř.

Andreu Turkalo jsme navštívili v dubnu letošního roku. V uplynulých týdnech jsme na webu Odhalení zveřejnili tyto příspěvky:

S Andreou za pralesními slony

ŽIVOT MEZI SLONY - 1. část rozhovoru s Andreou Turkalo

MANŽELSTVÍ NA DVA DNY - 2. část rozhovoru s Andreou Turkalo

Z fotografií pořízených na mýtině Dzanga jsme sestavili také kalendář. Výtěžek z jeho prodeje je určen na vybavení strážců z rezervace Dja. Prohlédnout si ho můžete ZDE a zakoupit ZDE.

Ve které části Afriky se mýtina Dzanga nachází, se můžete podívat ZDE.


Věděli o mýtině Dzanga Evropané, dřív než na ni přišli první zoologové?
Pravděpodobně ano, protože zde léta byla francouzská kolonie. Před vyhlášením nezávislosti se tu získávala slonovina a další pralesní produkty jako latex nebo kopál, který se používá na výrobu parfémů. Francouzi odtud vyvezli stovky a stovky tun slonoviny. Kniha Srdce temnoty od Josepha Konrada popisuje, že Belgičané a Francouzi tu zavedli systém koncesí. V podstatě nařizovali, aby lidé získávali slonovinu a další pralesní produkty, a pokud to nedělali, byli bičováni.

Sloni, o dalších zvířatech nemluvě, jsou tu ale zabíjeni stále.
Pytláctví v této části světa má několik úrovní. Jsou pytláci, kteří loví pro jídlo, pro vlastní potřebu. Nastraží pasti, chytí antilopu, večer jdou domů a zvíře snědí. To je udržitelné. Dělají to třeba BaAkové při lovu do sítí. Uloví zvíře, rozdělí si ho a snědí. To může bez problému dlouho pokračovat, aniž by to populaci ovlivňovalo. Neberou si víc, než se stačí obnovit. Nelegální lov slonů je něco jiného. Slony loví lidé, kteří mají prostředky na to, aby nakoupili silné zbraně, najali lovce, vybavili je municí a poslali na lov.

Problém lovu kvůli slonovině tedy přetrvává? I nyní, v roce 2009?
Za slonovinu máte peníze, asi 1500 dolarů za kilogram - cena se zdvojnásobila. Obchod se slonovinou byl zakázán v roce 1989, ale smlouva o ochraně ohrožených druhů CITES dovoluje prodat určité malé množství slonoviny do Japonska a Číny. Ale je to spekulativní záležitost, protože oni tu slonovinu hromadí a cena roste s tím, jak v Africe ubývá slonů. Například v roce 1972 bylo v Africe podle odhadů 1,2 milionu slonů, pralesních a savanových dohromady. V dnešní době odhadujeme, že jich zbývá pouze asi půl milionu. A je to kvůli nelegálnímu lovu, všude. V pralese, na savanách. A ve střední Africe obzvlášť, protože nemáme prostředky na ochranu. Potřebujeme strážce, potřebujeme v terénu lidi jako jsem já. Dělám svůj výzkum, ale moje hlavní odpovědnost je chránit tato zvířata. Takže když slyším výstřel, musím zavolat strážce. A když slyším automatickou zbraň, musím poslat ještě víc strážců. Ale sloni jsou ohroženi všude. To, že je vidíme tady, neznamená, že nejsou v nebezpečí. Když odtud odejdou, stanou se lovnou zvěří. Do doby asi před sedmi lety se na východě Konga nekácely pralesy. Dnes se tam intenzivně těží dřevo. Vím jistě, že tam na východě je lov slonů prací na plný úvazek. Tato oblast je pro slony pravděpodobně nejbezpečnější místo v celém regionu. A oni sem utíkají do bezpečí.

Panoráma Dzanga Bai Rozhlížet po mýtině se můžete pohybem myši. Pro přibližování a oddalování použijte symboly v pravém dolním rohu.

V Bayanze, která je nedaleko odtud, se prodává maso divokých zvířat. Kvůli masu pytláci slony neloví?
Bohužel ano. Až do doby zhruba před sedmi lety byli zdejší sloni loveni pro slonovinu, takže pytláci zabíjeli velké samce. Nyní lidé zabíjejí všechny slony bez rozdílu, protože je loví právě kvůli masu.
Velký problém pro slony v této části světa je demografický vývoj. Když jsem sem přišla, nežilo tu mnoho lidí. Dnes je tu lidí spousta. Máme novou silnici, kterou postavila EU a lidé sem jednoduše dojedou v malých autech. Dříve byla cesta velmi špatná, což omezovalo počet těch, kteří se sem mohli dostat. Nyní lidé přijíždějí do rezervace a odjíždějí s auty naloženými masem. Kdybychom tu nebyli v terénu se strážci, vědeckými kempy a lidmi, kterým záleží na přírodě, nic by tu nezbylo. Navzdory problémům a omezeným možnostem něco zvládáme. Vyhráváme bitvy. Ale nevítězíme ve válce, jestli mi rozumíte. Zaznamenáváme drobná vítězství. Stavy zvířat stále klesají, ale pomaleji než kdybychom tu nebyli.

I to je ale v daných podmínkách úspěch...
Ano. Musíte věřit tomu, co děláte. Že to má smysl. Že je důležité, aby byli lidé v terénu, protože skutečná ochrana se odehrává tam, ne na mezinárodních konferencích různě po světě, kde se toho jenom spoustu namluví. Potřebujeme akci v terénu, potřebujeme něco viditelného a hmatatelného. Když zajdete na mýtinu, uvidíte slony. Ti jsou viditelní a hmatatelní.