Skokan skřehotavý
Skokan skřehotavý patří do skupiny takzvaných vodních nebo zelených skokanů. Do ní se řadí tři velmi podobné formy, jejichž rozeznávání je doménou specialistů. Teprve nedávno se zjistilo, že klasickými druhy jsou jen dva z nich - skokan skřehotavý a skokan krátkonohý -, zatímco skokan zelený je jen stabilní formou vzniklou křížením obou zmíněných druhů, tzv. klepton.
Skokan skřehotavý je z našich vodních skokanů poměrně nejsnáze určitelný. Je největší, ve zbarvení postrádá žlutavé tóny, navíc má i typický tvar patních hrbolků a kouřově šedé zabarvení rezonančních měchýřků. Celkově je olivově hnědozelený s černým skvrněním a žlutozeleným pruhem na hřbetě, i když barevně je v rámci areálu značně variabilní.
Všichni tři naši vodní skokani patří k těm žábám, které setrvávají ve vodě po celé léto a zřejmě pod vodou v bahně také většinou přežívají zimu. Mají velmi silné hlasy a jsou to právě ty žáby, které pořádají skřehotavé chóry na zarostlých okrajích rybníků a v zarostlých tůních. Tyto koncerty se ozývají po celou noc, ale v době rozmnožování i ve dne, navíc je uslyšíme v létě, protože skokani skřehotaví zůstávají ve vodě a využívají svých hlasů i k hájení teritorií.
Kdybychom chtěli charakterizovat hlas skokana skřehotavého, řekli bychom, že je ze všech vodních skokanů nejhlubší, nejsytější, s nejpomalejší frekvencí slabik (3 až 5 x za sekundu). Je to hlas hodně variabilní, častěji než u jiných skokanů se v něm projevují protahované kvorkavé zvuky. Noční chóry skokanů skřehotavých je slyšet na kilometry daleko. Je to prostě přesně ten hlas, který máme v paměti jako hlas žab v české krajině.
Základní údaje
Skokan skřehotavý (Rana ridibunda) je naším největším skokanem, samice může měřit až 13 cm (s nataženou zadní končetinou 25 cm) a mít hmotnost 1/4 kg! Obvyklá délka těla je 6 až 10 cm. Zbarvení velmi proměnlivé, ale vždy je v něm zastoupena zelená barva. Obývá nížiny a na rozdíl od jiných druhů skokanů tráví život ve vodě a v její bezprostřední blízkosti (jen zřídka se vzdálí na víc než několik metrů od břehu). Na jaře a na podzim je aktivní během dne, v létě rovněž v noci. Potrava výhradně živočišná, loví ji na březích i přímo ve vodě. Páření probíhá od poloviny května do poloviny června, samice klade v chomáčcích různé velikosti celkem několik tisíc vajíček. Pulci se líhnou po 7 až 10 dnech a po 70 až 100 dnech vývoje metamorfují. Zákonem zvláště chráněný, z kategorie kriticky ohrožených živočichů.
S největšími exempláři skokana skřehotavého jsem se setkal poblíž Dunajské delty. Jednou jsem pozoroval, jak se hraboš pokoušel přeplavat asi dvoumetrovou zátoku močálu. Nedoplaval. Objevil se u něho obrovský skokan, patrně samice, a na několik pokusů zmizel hraboš v jeho obrovské hubě. Přitom se zdálo, jako by si skokan zmítajícího se hraboše přidržoval zuby horní čelisti. Skokan pak zůstal ležet na hladině bez pohnutí. Celá scéna byla doprovázena hlasitým skřehotáním kolonie skokanů. Ve slunečním svitu bylo možno pozorovat prosvítající rezonanční měchýřky skokanů. Ozvučné měchýřky v barvě kouřové šedi vypadaly u koutků jejich úst jako velké nadýmající se bubliny. Po delším klidném čekání si skokani zvykli na moji přítomnost, začali skřehotat i ti nejbližší a magnetofonový záznam jejich hlasů byl již snadný.
Pavel Pelz
