Skokan ostronosý

Skokan ostronosý, dříve nazývaný rašelinný, je jednou z našich nejvzácnějších žab. Obývá rozsáhlejší bažinatá a močálovitá území a není snad třeba zdůrazňovat, že takových míst je u nás již málo. V lepším případě byla obdobná místa přeměněna na soustavy rybníků, většina bažinatých oblastí však byla vysušena, a proto zde skokan ostronosý buď zcela, nebo téměř vyhynul. Skokan ostronosý se dnes vyskytuje v rybničnatých pánvích Podkrušnohoří, hlášen je i z podhůří Českého lesa. Nejhojnější je v jihočeských rybničnatých pánvích a v oblasti jižní Moravy v povodí řek Dyje a Moravy, kde jej můžeme dodnes vzácně pozorovat v původním biotopu - inundačních, tj. zaplavovaných oblastech, v lužních lesích a ve slepých říčních ramenech.

Na rozdíl od jiných druhů žab je skokan ostronosý žábou časného jara. V Polabské nížině a Moravských úvalech se probouzí pravidelně v poslední dekádě března a ihned se páří. Páření je doprovázeno hlasovou aktivitou, mimo období páření nemáme možnost skokana ostronosého slyšet. V době vrcholného páření - v teplých oblastech naší republiky se jedná o přelom března a dubna - se samečci skokana ostronosého ozývají ve dne i v noci.

Hlasem skokanů ostronosých je tlumené, tiché mumlání. Ozývají-li se žáby sborově, připomíná jejich hlas vzdálený štěkot psů. Zesílený hlas jednotlivé žáby může být přirovnán ke zvuku, který vzniká šviháním prutu ve vzduchu nebo k unikání bublin z ponořené láhve. Při vydávání hlasu leží žáby na hladině s roztaženýma nohama a nadmutým hrdélkem. Zaskočí-li námluvy skokanů jarní měsíčná noc náhlým příchodem mrazu, skokani se potopí a ozývají se i pod vodou. Jedná se sice o jev vzácný, ale pozoroval jsem takovouto situaci např. v Doupovských horách, kdy ranní teplota klesla na -12 stupňů. Skokany mráz přesto neodradil. Tak mocný je rozmnožovací pud, tak silná je přizpůsobivost druhu k nepříznivým přírodním podmínkám.

Po období námluv, které trvá přibližně 2 až 3 týdny, opouštějí skokani ostronosí vodu a vracejí se k suchozemskému způsobu života. Nalezneme je v lesích a na vlhkých lukách. Skokan ostronosý má specifické nároky na vlhkost i v době suchozemského života, takže patří k jednomu z nejohroženějších druhů obojživelníků nejen v naší republice, ale v Evropě vůbec. Trpí odvodňováním luk, melioracemi a proměnami luk v pole více než jiné druhy žab, např. ropuchy. Zasluhuje proto přísnou ochranu.

Základní údaje

Skokan ostronosý (Rana arvalis) je menší druh skokana, který měří 6 až 8 cm. Hřbetní strana je zbarvená v různých odstínech hnědé, spodina těla je bělavá nebo žlutavá. V době páření je samec shora modrý až modrofialový. Lesní druh, který u nás žije na vlhkých lesních loukách a na okrajích rašelinišť. Jeho aktivita je závislá na teplotě a vzdušné vlhkosti, u nás je v létě její vrchol obvykle v první polovině noci. Drobné suchozemské živočichy loví pomocí vychlípitelného jazyka. Doba rozmnožování na konci března a začátku dubna. Samička klade 2 až 3 chomáče vajíček, které brzo vyplavou na hladinu. Larvální vývoj trvá 60 až 120 dní. Silně ohrožený, podle zákona zvláště chráněný.

Jak vznikaly nahrávky
Když jsem se snažil zkompletovat kazetu s hlasy všech našich třinácti druhů žab, řadu let jsem neúspěšně pátral po skokanech ostronosých. Zdařilé nahrávce jakéhokoliv živočišného druhu vždy předchází nalezení vhodné lokality. Ačkoliv se v literatuře uvádí, že skokan ostronosý žije ve vlhkých nížinách, svoji lokalitu jsem našel náhodně na Českomoravské vysočině, v nadmořské výšce 613 m, při nahrávání hlasů puštíka. Na malý rybníček jsem narazil v noci v lese, když jsem se snažil vyhledat směr, odkud bych mohl nahrávat hlas puštíka, aniž bych stále jakoby z dálky neslyšel ve sluchátkách tlumený štěkot psů. Ihned jsem si vzpomněl, že hlas těchto skokanů bývá takto popisován. Z nálezu jsem měl pochopitelně radost a okamžitě jsem se skokanům začal soustředěně věnovat.
Pavel Pelz