Setkání Abrahama se třemi hosty propojuje židovskou minulost s její budoucností a přítomností

7. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Marc Chagall: Abraham a tři andělé (1960-1966)

Když si ve středomoří sednete za denního horka do dveří stanu, můžete zahlédnout ledasco – zvlášť když už je vám skoro sto let jako Abrahamovi. 18. kapitola 1. knihy Mojžíšovi vypráví, jak se mu v Mamre zjevili tři muži. Přišli praotci ohlásit, že jeho žena Sára porodí syna. Kdo tito tři muži byli, o tom hovoří vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon.

Celý tento text je zajímavý z mnoha důvodů a jedním z nich je, že nám Tóra tady poprvé vykládá průběh prorocké vize s tím, že nám předkládá literárně, jak probíhala. Nejdříve očima Abrahama vidíme tři muže, kteří jsou u něj, nebo dokonce nad ním, a on k nim utíká.

Potom ta vize pokračuje tím, že jim říká: „Nechoďte nikam dál, ale posilněte se tady pod stromem, já Vám připravím jídlo.“ Připraví jim býčka, telátko (rach va tov – jemný a dobrý) a předloží jim ho s mlékem a máslem. Mezitím říká Sáře, aby upekla placky atd. Celý tento text připomíná Pesach – ty nekvašené placky atd.

Ti tři pánové tam jedí pod stromem a Abraham u nich stojí, nebo stojí nad nimi. Probíhá to, jako by tam skutečně byli nějací muži, které přijal a pohostil. A když je pohostil, tak ten jeden přistupuje k podstatě setkání a říká: „Kde je Sára?“ A tady je zajímavé, což jsem si uvědomil až nedávno, že on říká: „No přece ve stanu.“ A k tomu je dodáno, že ten stan byl za ním. Čili on pořád sedí ve vchodu do stanu, Sára je za ním ve stanu, připravuje tam placky a on současně tam stojí s těmi hosty a hostí je pod stromem. I ten strom tam hraje nesmírně důležitou roli, poněvadž je to „ha-ec“, což je určitý strom.

A potom je zajímavý výklad, že to byli právě ti jeho tři potomci – syn, vnuk a pravnuk – Izák, Jákob a Josef, a on k nim spěchá, ale spěchá k nim do budoucnosti, protože ani dokonce jeho syn tehdy ještě nebyl na světě. Ale oni tu existují, on spěchá do budoucnosti a ta budoucnost se nakonec ukazuje jako přítomná. Oni tam skutečně jsou, on je hostí a přitom se dozvídá, že se mu narodí ten nejstarší z nich. Najednou tady vidíme prolnutí generací v té souvislosti, že Abraham se klaní svým dětem, svým potomkům, a krmí je, hostí je – a je svým způsobem přítomný celé budoucnosti, která ten národ čeká.

S tím souvisí také to, že když se vypočítávají v Tóře příběhy otců, nebo příběhy nebes atd., tak pokud jde o Izáka, říká se o něm: „Eled ol dot Jicchak – toto jsou příběhy Izáka“, ale nedozvídáme se příběhy Izáka hned, ale „Abraham holid et Jicchak – toho Izáka zplodil Abraham“ – čili jakoby celý příběh Izáka spočíval v tom, že ho zplodil právě Abraham. A naopak když čteme příběhy Jákoba: „Eled ol dot Jaakov“, tak co následuje? Josef! „Josefovi bylo 17 let...“ atd. Čili i příběh Jákoba je daný jeho syny.

Na tom vidíme, jak je propojená židovská minulost s její budoucností a přítomností.

autoři: Karol Sidon , Jana Šustová
Spustit audio