Román „Osvětimská knihovnice“ je příběhem o lidské nezdolnosti
Holokaust, šoa, nepřestává ani téměř 70 let po skončení druhé světové války poutat pozornost spisovatelů. Dokládá to i nedávno vydaná kniha „Osvětimská knihovnice“.
Román španělského spisovatele a kulturního publicisty Antonia Iturbeho vychází česky necelý rok od svého španělského vydání. Jak sám autor říká, kniha je „románovou poctou čtení“. Zpracovává polozapomenutý příběh tzv. rodinného tábora českých Židů, jenž je v rámci nacistických vyhlazovacích táborů dosud ne zcela objasněnou výjimkou. Příští rok si připomeneme sedmdesáté výročí likvidace tohoto tábora - největší masové jednorázové vraždy československých občanů během druhé světové války.
Kniha „Osvětimská knihovnice“ vypráví strhující příběh čtrnáctileté dívky Dity Adlerové, jež se v absurditě osvětimského lágru stará o neobyčejný poklad: o nejmenší knihovnu na světě. Román je založen na pravdivých událostech. Předlohou je životní příběh Dity Krausové, která měla na starost asi osm starých potrhaných knih, užívaných k tajné výuce na dětském bloku číslo 31. Ten vedl dnes již legendární či spíše legendami opředený Fredy Hirsch, kolem jehož úmrtí panují rovněž otazníky. Dita je postupně strážkyní nejen knih, ale i tajemství Hirschova.
Antonio Iturbe přistupoval k náročné látce s velkým respektem. Pečlivým studiem pramenů a dokumentů o šoa se mu podařilo vytvořit poutavý a jímavý příběh, jenž zachycuje tíživou realitu života v koncentračním táboře. Sám autor se k tématu dostal spíše náhodou, když jej v knize „Knihovna noci“ kanadsko-argentinského esejisty Alberta Manguela zaujala zmínka o tzv. nejmenší knihovně na světě. Novinářský instinkt jej přivedl do Osvětimi a k anglickému vydání knihy Oty B. Krause „Můj bratr dým“. Při tom se seznámil s Ditou Krausovou, vdovou po neprávem opomíjeném spisovateli, který jako jeden z prvních zachytil tragédii šoa skutečně literární formou v roce 1948 v knize „Země bez Boha“. Manželé Krausovi v roce 1949 odešli do Izraele a komunistický režim jméno Oty B. Krause vymazal z dějin české literatury.
Mohlo by se zdát, že k Osvětimi už toho bylo řečeno dost. Iturbeho román „Osvětimská knihovnice“ však je nejen dalším kouskem mozaiky naší kulturní paměti, nýbrž i dnes platným příběhem o lidské nezdolnosti a mravní síle, jež přetrvává i tváří v tvář největšímu zlu v dějinách lidstva.
