Rok poté aneb jaro v pavilonu
Dnes (11. dubna) je tomu přesně rok, co se Kambě nepodařilo porodit mládě. Ať už nás sledujete pravidelně nebo jenom občas, máte jistě v paměti ony dlouhé hodiny, po které bylo již udušené mládě zaklíněné v porodních cestách a vyčerpaná Kamba se pomalu odevzdávala osudu. Nechci se už příliš vracet k oné události. Takový je život - někdy přináší i velmi smutné chvíle.
Když jsme připravovali včerejší televizní magazín Odhalení, říkali jsme si, že sice musíme první výročí připomenout, ale že rozhodně nechceme znovu ukazovat ony smutné záběry z průběhu nezdařeného porodu. A tak jsme televizní magazín natočili jako povídání s ošetřovatelem Markem o tom, co všechno Kamba za uplynulý rok prožila.
Jak se postupně zase sblížila s Mojou. Jak si dlouho nedovolila sáhnout na malého Tatu, když se narodil. Jak se ho vlastně poprvé dotkla až při krizi, když se o něj Kijivu přestala starat. A jak je dnes Kamba ideální babička na hlídání obou dětí (tedy pardon, mláďat), starší Moji i mladšího Tatu. Ošetřovatel Marek dokonce připustil, že Kamba může mít i mateřské mléko, když obě mláďata tak tvrdošíjně sají z Kambiných prsou. To by ostatně vysvětlovalo i ten fakt, že Kamba s největší pravděpodobností už nepřichází do reprodukčního cyklu, neboť Richard ji za celý rok pářil jen jednou. Až do včerejška se to všechno zdálo být logické, jasné a jednoduché.
A pak přišla dnešní noc, tedy noc z 10. na 11. dubna. Loni probíhal nezdařený porod, letos namísto toho opakované páření ze strany Richarda. Vzhledem k tomu, že to bylo po mnohaměsíční přestávce a navíc několikrát za sebou (nejméně jednou večer a dvakrát nad ránem), je možné, že to není jenom náhoda, i když by bylo příliš odvážné teď spekulovat. Vyslovme jen jediný závěr. Možná jsme příliš zjednodušeně přijali myšlenku, že Kamba díky svému stáří již pověsila snahy o svou reprodukci "na hřebík". Ale stejně tak je možné, že dnešní páření byla již jen náhoda, která nemůže mít žádné biologické následky.
Každopádně bude zajímavé sledovat dál dění v pavilonu a hlavně ke konci dubna provést těhotenské testy. Je pro to hned několik důvodů. Tento týden byl totiž Richard opravdu při chuti. Poprvé v průběhu jednoho týdne pářil postupně všechny tři samice. A to včetně Kijivu, která by (díky kojenému mláděti) měla být ještě bez reprodukčního cyklu. Na Richarda prostě přišlo jaro! Ale tento Richardův apetit může znamenat ještě jednu zajímavou věc. U lidí bylo prokázáno, že existují-li ženské kolektivy (například pracovní), kde ženy spolu tráví hodně času v delším časovém horizontu, dochází postupně k synchronizaci jejich ovulačních cyklů. Že by to fungovalo i u goril, které jsou tak blízké člověku? Rozhodně na to naše tři samice tráví společného času dost. Znamenalo by to pak, že ještě všechny jsou reprodukčně činné. A Richardův apetit by pak byl jenom přirozeným následkem zákonitosti přírody.
Tak hezké jaro a žijte podle goril!
